Что это?.. Co to je?...
Он остановился. Zastavil se.
Пошел назад и воротился. Šel zpátky a otočil se.
Глядит... идет... еще глядит. Hledí… jde... znovu hledí.
Вот место(,) где их дом стоит; Hle místo(,) kde stojí jejich dům;
Puškin je přesný: dům nikoliv „stál“, ale stále „stojí“, jen Jevgenij ho nevidí. Proč? Proto-li, že „ospalé oči nakonec zavřel“, a tak se jimi doposud, zavřenými, dívá na svět? Nebo je celá podstata v od začátku pro něj špatně zvolených (kým?) orientačních bodech, které zmizely v procesu změny poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času, a bez kterých není židovstvo schopné rozlišit reálný a vymyšlený, iracionální svět? Ale vždyť to je první příznak schizofrenie, choromyslnosti. Orientační body jsou v básni uvedeny dva:
Вот ива. Были здесь ворота, Zde je vrba. Byla tu vrata,
Снесло их видно. Zřejmě je odneslo.
Vrba zůstala, vrata zmizela. Čili ztracený orientační bod jsou vrata, protože s jejich zmizením začaly nevratné procesy změn v Jevgenijově chování. O tom že dům, možná téměř celý zničený, nezmizel, je řečeno výše:
Скривились домики, другие Zkřivily se domky, jiné
Совсем обрушились, иные se dočista rozpadly, další
Волнами сдвинуты; jsou vlnami posunuté
Pokusíme se pochopit co mohou znamenat vrata, ne jako součást budovy, ale jako nějaký mystický orientační bod, symbol, hrající zvlášť důležitou roli v procesu vnímání světa a formování světonázoru židovstva. Náš úkol je ulehčen tím, že po změně vztahů etalonových frekvencí biologického a sociálního času mnohé symboly takového druhu „se vynořují“ z úrovně podvědomí židovstva, získávaje lexikální formy dostupné i jeho míře chápání. Níže uvedená odhalení na zde nadhozené téma jsou zajímavá tím, že jsou udělána člověkem, který, dle jeho vlastního doznání, se v určitém okamžiku „začal cítit stejně příjemně, jako Dantes v Rusku po Puškinově vraždě“.
У ворот города U městské brány
Оставьте камни прежней тишине. Nechte kameny starému tichu.
Мираж тоски опередил ворота, Vidina stesku projela branou,
Как неизвестный всадник на коне, jako neznámý jezdec na koni.
Сместился миг, в котором свет, звук, знак Posunul se okamžik, ve kterém světlo, zvuk, signál
Изображают въезд, проезд и выезд, ztvárňují vjezd, průjezd a výjezd,
Где нет пути, но есть копье и флаг, kde není cesty, no je tam kopí a vlajka,
Где изнутри сомненье, как извне, kde zevnitř překážka, jako zvenku
Венчается созвучием единым, Bere si akord společným,
Где зреют камни в прежней тишине, kde zrají kameny ve starém tichu,
Жизнь перед смертью, život před smrtí,
Раб пред господином. Otrok před pánem.
Těmito verši začíná kniha Vladimíra Šali „Svoboda zmizení“, Informační vydavatelská agentura „Лик“, Sankt-Peterburg, r. 1993. Je zde cítit asociativní propojení mezi „vraty“ a „jezdcem na koni“, které je možné vyvést na vědomou úroveň z následujícího podobenství v knize:
Jednou tulák zeptaclass="underline" „Už se pokolikáté vracím z pouště, a ty jsi pořád sám. Vždy jsi u městské brány, a nejde pochopit, vcházíš-li do města nebo z něj vycházíš.“
Odpověděl jsem: „Řekni mi, tuláku, je možné nazvat poušť smrtí, a město životem?
Tulák řekclass="underline" „Pokud člověk zemřel v píscích, poušť je smrt. Pokud vešel člověk do města a napil se vody, pak město je život.“ Tehdy jsem se zeptaclass="underline" „Ale je možné nazvat poušť smrtí a město životem, pokud člověk, umíraje v poušti, zůstal na živu, přišel do města, napil se otrávené vody a umřel?“
„Ne,“ odpověděl tulák, „pokud se člověk napil jedu ve městě a umřel, potom je město smrt. Pokud přišel člověk z pouště živ, poušť je život.“
Tehdy jsem řekclass="underline" „A to je důvod, proč jsem vždy u městské brány. A ty nemůžeš pochopit, vcházím-li do města nebo z něj vycházím. Neboť nevím, kde je smrt a kde život, kde dobro a kde zlo, kde je láska a kde nevěra, kde je sláva a kde zapomnění – zda ve městě nebo v poušti. V poušti nebo ve městě. A proto volím Svobodu zmizení!“
Mezi řádky je to svého druhu přiznání: vrata jsou orientační bod, vně něhož se ztrácí rozlišování dobra a zla, života a smrti, lásky a nevěry, slávy a zapomnění. Ale současně je to i pochopení toho, že mimo oblast působení tohoto orientačního bodu, uvědomujícíc si následky tak hrozného jevu, se mění v podstatu, stejně cizí jak zvířeti, tak člověku, načež i volí „svobodu zmizení“.
Může to být náhoda? Málo asociací může u toho či onoho žida vyvolat slovo „brána“, tím spíše, že autor, jako básník a spisovatel je známý jen úzkému kruhu představitelů „Černobílého svazu lidí se smíšenou krví“, jehož zakladatelem je on sám, jak oznamuje doslov v knize. Jiná věc je žid M. Gefter, známý historik, spisovatel, za života faktický (tajný) poradce různých vládních skupin, a lidově řečeno „člen mnohých prezidentských kolegií“.
12. února 1995 v populárním televizním pořadu „Závěry/ Итоги“ Gefter řekl, jak jeho kamarád, polský žid (profesí lékař) Eidelman, v odpovědi na obvinění z rouhání (poslední si stěžoval na to, že v případě velké pravděpodobnosti smrti svých pacientů, je v určité míře nucen vměšovat se do předurčení osudu nemocného), pronesclass="underline" „Jednoduše vždy stojím u brány. Někdo musí stát u brány.“ Odpověď se M. Gefterovi tak zalíbila, že při hodnocení své politické a literární činnosti s neskrývanou hrdostí oznámiclass="underline" „Také stojím u brány.“ Těžko se dnes dozvíme (vysílání ze záznamu bylo po jeho smrti), co chápal židovský historik M. Gefter pod slovem „brána“, člověk, patrně, do čehosi zasvěcený, protože byl jedním z hlavních ideologů a pastevců „elity“ během příprav těch transformací ve státě, které dostaly název „perestrojka“. Možná, že měl na mysli „proroctví“ Izajáše: 60:10 – 12.
„… A budou otevřeny brány Tvé, nebudou se zavírat ani dnem, ani nocí, aby Ti mohlo být přinášeno bohatství národů.“
Nicméně, takový výklad role daného symbolu se nám zdá příliž úzký pro téma, vyzdvihnuté v poémě.
Tajemství orientačního bodu–symbolu „brány“ nám pomohl rozkrýt specialista na arabštinu a hebrejštinu N. Vaškevič: „Říká se „koukáš jak beran na nová vrata“ (čumíš jak tele na nové vrata – pozn. přek). Beran zde není náhodné zvíře. Ale není jasné – jakou roli hrají „nová vrata“?