Být nevolníkem kolektivního i odpovídá živočišnému typu struktury psychiky, protože to je analogické tomu, co se děje v životě stádních zvířat, kde je každý jedinec zajatcem stádní psychiky. Ale lidem, na rozdíl od zvířat, jsou poskytnuty možnosti svobodné individuální tvorby v jejich vlastním rozvoji. To otevírá možnosti vzniku stabilní vnitřně konfliktní individuální a kolektivní psychiky, což je naprosto vyloučeno ve světě zvířat, kde může vzniknout kolektivní panika, hrůza, jako epizoda v nějakých podmínkách, ale kolektivní schizofrenie jako norma života v následnosti generací je naprosto vyloučena.
U lidí je individuální a kolektivní schizofrenie, v těch případech, kdy není projevem defektivnosti genetického aparátu, projevem špatného používání Shora poskytnuté svobody tvorby a osobního rozvoje.
Při tom je třeba si uvědomovat, že každý kolektivní rozum je jen podsystémem v kolektivní psychice, a kolektivní psychika může být celistvě mozaikovou (zdravou) nebo rozdělenou kaleidoskopickou (schizoidní), přesně jako psychika jedince. Odmítání faktu kolektivní psychické a intelektuální činnosti je spolehlivá cesta ke vzniku SCHIZOFRENIE nejen v kolektivní psychice schizofreniků, ale obecně také i v kolektivní psychice individuálně psychicky normálních lidí. A množství intelektuálně rozvinutých jedinců, relativně vzato každý z nich psychicky normální sám o sobě, pokud zrodí schizoidní kolektivní psychiku, zahrnující v sobě stabilnívnitřně konfliktní kolektivní rozum, volí cestu kolektivní sebevraždy nezávisle na tom, zda to chápou či nikoliv.
„Stresy“ a jejich následky, o čemž byla dříve výše, jsou projevem na úrovní osobního osudu spoluúčasti člověka v kolektivní schizofrenii. Obrana a léčení před tím na úrovni individuální psychické činnosti spočívá jen ve vědomém obratu k nevědomým úrovním psychiky za jejími výsledky zpracování „královské informace“, která určuje život všech a každého, pro eliminování vnitřní konfliktnosti svého chování a jeho konfliktnosti s lidstvo zahrnujícím životem Vesmíru.
Proto jednou z nezbytných vlastností, kterou musí disponovat individuální psychická kultura bezúslovně psychicky normálního jedince, je nezpůsobovat kolektivní šílenství těch, jimž je Shora dáno být psychicky a intelektuálně bezúslovně normálními lidmi.
Buržoazně-demokratické revoluce, v osobách svých teoretiků a následných ideologů občanské společnosti, osvobodivší individuální psychickou činnost nositelů živočišného typu psychiky z hranic stavovsko-kastového uspořádání, v podstatě předali vládu na občanskou společností schizofrenickému kolektivnímu vědomí a nevědomí. Během nějaké doby to vedlo ve společnosti k aktivizaci mechanismu přirozeného výběru, jehož oběťmi se stávají spoluúčastních kolektivní schizofrenie, nepřející si žít jinak, nebo přející si, ale nepřikládájící k tomu ze své strany žádné individuální a kolektivní úsilí.
Přirozený výsledkem toho je trvalý pocit „hluku vnitřního neklidu“, což je spolehlivým příznakem stresového stavu jedince. Neschopnost včas a správně odreagovat na úrovni vědomí na výsledky zpracování „královské informace“ (jakou byla za Puškinových časů a zůstává dnes informace o lichvářstvu jako nadnárodní úrovni řízení) „vynořující se“ z úrovně podvědomí přetváří jedince, disponujícího rozumem, ale s živočišným typem psychiky, do nějaké přechodné bytosti mezi zvířetem a člověkem.
И так он свой несчастный век A tak svůj nešťastný věk,
Влачил, ни зверь ни человек, vláčel, ani zvíře, ani člověk,
Ни то ни се, ни житель света Ani to, ani ono, ani obyvatel světla,
Ни призрак мертвый... ani přízrak mrtvý...
V podstatě je to nepřesnější popis zombie, biorobota. V Puškinově době také existovali lidé, zbavení svobodné vůle, ale jiné slovo, vyvolávající obraz tohoto nezvyklého jevu pro lidskou psychiku, nebylo. Bezmyšlenkovité následování biblické koncepce samořízení v době změny logiky sociálního chování nemůže nezpůsobovat „hluk vnitřního neklidu“, což nedlouho před svou smrtí v jednom interview potvrdil židovský básník Josif Brodskij: „Jsem stále ochvácen hlukem vnitřního neklidu.“
Hlava 6. Zachránili se i lidé, i dobytek.
Раз он спал Jednou spal
У невской пристани. Дни лета u něvského přístaviště. Letní dny
Клонились к осени. se chýlily k podzimu.
Letní dny se chýlí k podzimu v srpnu. Těmito slovy fakticky začíná popis druhé, závěrečné etapy sebeidentifikace (a znamená to i zániku) židovstva, pokud za první počítáme události Října r. 1917.
Дышал Dýchal
Ненастный ветер. Мрачный вал Sychravý vítr. Temný val
Плескал на пристань, ропща пени pleskal o molo, cákal pěnu
И бьясь о гладкие ступени, A bijíc se o hladké stupně
Как челобитчик у дверей Jako petent u dveří
Ему не внемлющих судей. Soudců, jeho neslyšících.
Formálně jsou tyto dvě etapy v básni spojeny zdůrazněnými slovy: dýchal, temný, cákal.
Nad potemnělým Petrohradem
Dýchal listopad podzimním chladem
Pleskajíc bouřlivou vlnou
až na kraj své ohrady pevné,
Něva se zmítala jak nemocná
Ve svém korytě neklidné.
Ale pokud v první etapě Něva celkem jen bezmyšlenkovitě „cákala hlučnou vlnou“ (vlna je obraz davu), pak ve druhé již „temné vlny cákaly na molo chrchlajíc pěnu a tlouc o hladké schody“ davově-„elitární“ pyramidy.
Budeme-li přistupovat k pochopení tohoto textu na úrovni všedního vědomí (první smyslová řada), mohou u čtenáře vznikat trvalé rozpory: z jedné strany může chápat, že od vzniku povodně „uplynul týden, měsíc“, a z druhé devět měsíců, jedno je začátek tragických událostí vyznačen listopadem („Nad zamračeným Petrohradem dýchal listopad podzimním chladem“), ale zakončený srpnem („letní dny se chýlily k podzimu“). Jinými slovy, Puškin alegoricky informuje budoucího pozorného čtenáře o nějakém cyklu, odpovídajícímu období klíčení, dozrávání a narození nějakého nového sociálního jevu v ráci jednoho století. Dnes víme, že toto období bylo rovno 73 rokům.
Blízko k rozluštějí algoricky označeného cyklu dospěli také autoři „Nevydaného Puškina“: „Technika datování konfliktu v básni představuje zvláštní zájem. V desáté komponentě básně se o chodu času hovoří takto:
Прошла неделя, месяц Uběhl týden, měsíc
Pro správné pochopení uvedených slov je velmi důležité si všimnout, že před námi je preparovaný citát z Krylovovy bajky „Chudý boháč/ Бедный Богач“ (r. 1829):
Ну что ж? Nu a?
Проходит день, неделя, месяц, год. Ubíhá den, týden, měsíc, rok.
Pokud nebudeme brát v úvahu Puškinovo prozřetelné vypuštění „roku“, smysl obou řádků je stejný: ubíhá měsíc. Nicméně, to je jen první pohled, protože puškinova varianta krylovova textu má dvojí smysl. Kromě smyslu první řady, má Puškin ještě na mysli vypuštění slov „potom ještě“:
68
V tom je jedna z příčin, proč jsou páni „elity“ zainteresování v udržování živočišného typu struktury psychiky jako vládnoucího ve společnosti, a proč hledají prostředky, aby zajistili bezpečnost tohoto způsobu existence civilizace v podmínkách energovybavenosti technosféry, ne charekteristické pro zvířecí říši.