„I řekl Pán Mojžíšovi: vyrob si (měděného) hada a dej ho na zástavu, a (pokud had uštkne jakéhokoliv člověka), uštknutý, vzhlédnuv na něj, zůstane živ“. Bible, Numeri 21:8. Tato část biblické historie, odražená v ruském malířství jen obrazem F. Bruni „Měděný had“, dává rozluštění skutečných příčin Jevgenijova šílenství: na vědomé úrovni biblické přikázání: „Nebudeš sloužit jinému bohu!“; na úrovni podvědomí: „Vyrob si (měděného) hada a dej si ho na zástavu.“
ZÁVĚR
Jinotaje některých kódových slov „Závěru“ (člun, loďka, ostrov) byly částečně odhaleny v první a druhé části básně. Jinotaje „Závěru“ jako celku jsou obsahově svázány ještě s druhou smyslovou řadou „Úvodu“, ale spatřit toto spojení je možné jen vskrytím nějakého skrytého systému informačních jednotek, který je šikovně v poémě vystavěn.
V kolektivním vědomí a nevědomí se splétá spousta informačních výpočtů (procesů, algoritmů) současně jak z dokončených, tak útržkovitých myšlenek: nějaké informační výpočty se mohou uzamknout/zacyklit v nekonečném kruhu. Poku takto vystavěný kruh špatného informačního výpočtu kolektivního vědomého a nevědomého je stabilní, může pracovat v režimu nekonečných cyklů utrpení (přibližně takových, jaké jsou popsány v románu „Hodina býka“).
Stává se, že nějaký informační výpočet, podporovaný celkem malým počtem lidí, v sobě obsahuje mnoho zakončení, otevřených pro připojení cizích začátků a odvetných pokračování cizích dokončených myšleneka jejich a jejich útržků. Takový informační výpočet může na sebe navázat každodenní činnost téměř celé společnosti.
Nevelká skupina lidímůže celkem stabilně vědomě podporovat život společnosti v rámci jim potřebné koncepce v tom případě, pokud ve společnosti nejsou objektivní předpoklady k vlastní změně infromačního výpočtu. Jinými slovy, pokud ve společnosti mechanismus vyhledávání východu z uzamčeného cyklu špatného informačního výpočtu pracuje hůře, než mechanismus jeho podpory nevelkým počtem lidí, cyklus se uchovává. Pokud přání společnosti dostat se z takového cyklu narůstá, a skupina lidí, podporujících poslední, nezvládá z něj uzavírat všechny východy, může nastat rozepře, přes kterou je možné cyklus informačního výpočtu změnit tak, že se začne rozpadat.
Nevědomé přání společnosti dostat se z cyklu špatného informačního výpočtu v určité etapě svého rozvoje bezpodmínečně v takové společnosti „porodí“ skupinu lidí, kteří začnou vědomě vyvádět společnost z kruhu špatného informačního výpočtu.
Pozorným zkoumáním informačních výpočtů jinotajů „Měděného jezdce“ je možné spatřit, jak Puškin ukazuje svým budoucím čtenářům na východ i inferna (zacykleného cyklu) biblické koncepce řízení.
Остров малый Ostrov malý
На взморье виден. Иногда na mořském pobřeží viditelný. Občas
Причалит с неводом туда tady přistává s rybářskou sítí
Рыбак на ловле запоздалый rybář co se zpozdil na lovu
И бедный ужин свой варит, a svou chudou večeři si vaří,
Или чиновник посетит, nebo sem zajede úředník
Гуляя в лодке в воскресенье, na nedělní plavbě loďkou,
Пустынный остров. pustý ostrov.
Kdo je oním „rybářem zpozdilým na lovu“? Ano ten samý „finský rybář, smutný nevlastní syn přírody“, „nuzný člun“, který potkáváme v „Úvodu“. Tj. v „Závěru“, na rozdíl od „Úvodu“ se mafie (člun) již přímo nezmiňuje. To znamená, že řeč po změně koncepce muže být o bezstrukturním řízení, jako principu. A jak stojí záležitosti s loďkami?
Z „Části druhé“ je již známo, že „loďky jsou z dvorů svezeny“. Ale židovští bankéři přes systém půjček pod „slušnými“ procenty vždy manipulovali monarchistickými dvory, realizující takovým způsobem nadnárodní řízení. Proto třetí smyslová řada vyjádření „z dvorů svezli loďky“ jinotajně ukazuje na žalostnou budoucnost celého židovstva, do které je možné nahlédnout prostřednictvím tajemství pohřebního rituálu ve starověkém Egyptě:
„Základem všeho, co patří k chápání Egypťanů o mravní sankci v posmrtném životě, je, zřejmě, národní tradice, kterou uvádí Diodór ve věci soudu mrtvých v Egyptě:
„Když někoho pohřbívají, říká, den pohřbu se oznamuje soudcům, příbuzným a přátelům zesnulého. Vyvolávají jméno zemřelého a pronášejí, že je ho nutné přepravit přes jezero. Tehdy si 42 soudců stoupá do půlkruhu na jedné straně jezera, a loďka, kterou řídí veslař, kterého Egypťané v jejich jazyce nazývají Cháron, chápe se vesel.
Když se loďka vyváže u přístaviště, před tím než položí mrtvého do jeho příbytku, každý, kdo ho chce ovinit, má na to ze zákona právo.“ – A. More, „Králové a bohové Egypta“, překlad J.J. Grigoroviče, Moskva, vydáno N. a S. Sabašnikovými, r. 1909, str. 137.
Dle egyptských textů se boží převozník jmenuje Magaf; ale slovo garo („ch“ nebo „g“ jsou specifika překladu) znamená v egyptštině bárka. Tak jsme se dostali ke kódovacím klíčům pojmenování plavebních prostředků, připomínaných jen v „Úvodu“ a „Závěru“: koráb a bárka.
Наводненье Navodnění
Туда, играя, занесло sem zaneslo, hrajíc si,
Домишко ветхий. Над водою Vetchý domek. Nad vodou
Остался он как черный куст. Zůstal jako černý keř.
Его прошедшею весною Ještě minulé jaro
Свезли на барке. Ho odvezli na bárce.
V podstatě to je jinotajné sdělení o popotopní události – objevení se a následujícím osudu biblické koncepce – Starého zákona (Vetchého domečku – v ruštině se „Starý zákon“ řekně „Vetchij zavet“ - „vetchá smlouva“, pozn. př.)
V souladu se súfijskou terminologií „bárka = baraka“ (Súfijové mají za to, že z tohoto slova vznikl název základního prostředek přesunu po vodě, koráb) znamená rozlišení, schopnost člověka ve svém světonázoru dělit celistvý svět na dvě části: „to – ne to“. Hlavně touto schopností omezený (ve smyslu hranic svých schopností) člověk může do sebe pojmout celou neohraničenou Objektivní realitu ve formě nějaké mozaiky, ve které je množství „to – ne to“ spolu spojeno tak, jak člověk osmyslel svět(realitu). Rozlišení je schopnost, dávaná každému člověku Shora podle jeho objektivní mravnosti. V souladu s tím:
„Mojžíšovi bylo dáno Písmo a Rozlišení*“ (Korán, 2:50). Všechny církve dikutují o Písmu, ale všechny mlčí o Rozlišení…
Jedinci, Shora obdaření Rozlišením, na první prioritě zobecněných prostředků řízení uskutečňují nejvyšší úroveň sociální moci, moc konceptuální. Konceptuální moc je ve své přirozenosti autokratická. Znamená to, že je mimo demokratických procedur; člověk se k ní pozvedá na základě principu, objektivně existujícího ve společnosti: každý mírou svého chápání celkového chodu věcí pracuje na sebe, a v mírou nechápání na toho, kdo chápe více. Konceptuální moc je moc koncepce (informace, utvářející stereotypy vztahů k jevům vnitřního a vnějšího světa) a moc lidí, určujících mírou svého chápání společnosti nezbytnou koncepci řízení. Ale jen ti, co disponují Rozlišením jsou schopni pochopit, kdy se existující koncepce řízení stává „prázdnou“, tj. vyčerpá své možnosti, po čemž bude „po jaru“ možné vybrat ze všech alternativních koncepcí řízení, vytvořených společností, vybrat tu, jenž jí zabezpečuje v konkrétních historických podmínkách nejstabilnější rozvoj.
77
Právě tak je postavena biblická kultura. Bible straší peklem, ale nikdo nemůže v jejích knihách najít odpověď na otázku o tom, jak nedopustit toho pekla, jak v individuálním pozemském životě každého, tak v kolektivním životě společnosti vcelku. Tímto biblické zdroje programují lidskou psychiku na pohyb po kruhu („vše se vrací do svých kolejí“, „nic nenaděláš – takový je svět“).
78
Církev učí svou pastvu: pokud neznáš co dělat, podívej se do Písma nebo se zeptej kněze. V ruské kultuře existuje alternativa: „Spolehni se na Boha a pomož si sám.“ ("Pomôž si človeče, i Boh ti pomôže!"), tj. nutí myslet vlastní hlavou.