Tím bod 3. dokončuje smyčku spirály a odkrývá možnost přechodu k začátku následující smyčky: Obrazy Objektivní reality v Bohem dávaném Rozlišení se přetvářejí v subjektivní rozličné obrazy jedince...
V tomto procesu, který jedinec podmiňuje svými morálními měřítky, řídícími veškerou algoritmiku jeho psychické činnosti, se buď vzdaluje od nebo přibližuje k nejlepšímu ve smyslu Božího Předurčení chápání světa – zformování množiny vzájemných vazeb vnímání světa a jazykových prostředků ho vyjadřujících.
Tento proces vytvoření nejlepšího souladu vnímání světa (to je také třeba sesbírat z rozličných různých obrazů) a jazykových prostředků (kterými je třeba gramotně vládnout, odpovídat vnitřní míře-logice jazyka jako takového) je možné přirovnat ke skládání rubikovy kostky:
• nejlepší vnímání světa = jedna správně složená strana rubikovy kostky.
• nejlepší lad jazyka (půvab proudu slov) = správně složená protilehlá strana kostky.
• ale jsou ještě čtyři strany, které mohou zůstat více či méně rozházenými i při správně složené přední a zadní straně, nazvaných "vnímáním světa" a "ladem jazyka".
Nicméně v libovolné variantě jsou vždy přítomné nějaké vazby mezi nějak vystavěným vnímáním světa a nějak osvojenými návyky používání jazykových prostředků. A proto je možné přirovnat nejlepší chápání světa k "rubikově kostce" se všemi stranami správně složenými: správně složené jednobarevné strany "vnímání světa" a "jazykové prostředky", spojené správně složenými čtyřmi zbývajícími jednobarevnými stranami-vazbami.
Podobně někdo může sestavit nejlepším způsobem stranu "vnímání světa", ale neuspět přivést do souladu s ní vše ostatní – ty nazývají "nepopsatelně moudrými". Někdo může sestavit nejlepším způsobem stranu "lad jazyka" a neuspět vystavět ani vnímání světa, ani pojmový aparát – ty nazývají kecaly, tlučhuby, žvanily. Ale Člověku je nevyhnutelně třeba sestavit nejlepší vnímání světa a vyjádřit ho v nejlepším ladu jazyka, tj. stát se, rusky řečeno, краснобаем, ("krasnobaj", od "krásně bájit, mluvit". Česky možná "krasomluv", u nějž je také satirický podtón, pozn.), kteréž slovo už ztratilo svůj původní smysl a stalo se synonymem mluvky, žvanila. Tím méně si člověk může dovolit podobat se reálné nebo vymyšlené gorile, která ve vzteku roztříští darovanou "rubikovu kostku" o stěnu.
Přitom je nutné chápat, že chápání světa je svého druhu "rubikova kostka" v psychice každého člověka, ale na rozdíl od hračky – vybavená samolikvidátorem a napojená na vnější prostředky likvidace svého nositele. V důsledku toho, úmyslné nebo neúmyslné odklonění se od ideálně nejlepšího chápání světa představuje nebezpečí jak pro ty, kdo se odklání, tak i pro okolí a potomky, pokud ti nejsou schopni úklony identifikovat a odstranit.
S otázkou o nejlepším chápání světa je spojená otázka o souladu umlčení[36] a ohlášení. Žádný informační systém (a stejně tak informační proces) nemůže být sestrojen výlučně na informaci, zaváděnou do něj po ohlášení. Vždy je v něm přítomna nějaká doprovodná informace, zaváděná po umlčení[37].
"Ohlášení" jsou především jazykové prostředky a s nimi bezprostředně spojené obrazy. To znamená, "ohlášení" představují povrchní[38] vrstvu chápání libovolné otázky a jeho vazeb s informačním pozadím.
V psychice člověka je sama otázka a její informační pozadí jeho subjektivními obraznými představami o Objektivní realitě. Ve vztahu k jazykovým prostředkům představují kompletní množinu "umlčení" k dané otázce.
Při tvorbě popisu v "ohlášení" získávájí určité obrazy a jejich skupiny z množiny všech obrazů, představující vnímání světa, určité vazby s jazykovými prostředky "ohlášení".
Popis nějaké otázky v "ohlášení" může být různé obecnosti: od neartikulovaných zvuků do mnohosvazkového traktátu, který vzdoruje dokončení, protože každá konkrétní otázka je spojena s informačním pozadím, tvořeným množstvím dalších otázek, a v sobě samé obsahuje množství aspektů, které jsou propojeny jak mezi sebou, tak s informačním pozadím; zdetailňovat "popis v ohlášeních" samotné otázky a jeho informačního pozadí je možné donekonečna: „Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu.“ (Korán, súra 18:109)
Subjekt sám volky (vědomě) nebo nevolky (pod vedením algoritmiky nevědomých úrovní psychiky) ohraničuje objem opisu v "ohlášeních". V drtivé většině případů proces formování popisu v "ohlášeních" není doprovázen krachem nebo přetvořením toho vnímání světa, které subjekt vyjadřuje ve svém popisu něčeho jazykovými prostředky. Podobně, v závislosti na vybraném objemu "popisu v ohlášeních", se do povrchní vrstvy chápání dostávají ve větší nebo menší míře podrobnosti větší nebo menší oblasti vnímání světa, zůstávájící samy sebou nehledě na objem a tématické spektrum "popisu v ohlášení".
Ale samotné úkoly a okolnosti jejich řešení dostatečně často vyžadují, aby v ohlášeních byla vyjádřena informace, dosud ponechána v umlčení. Pokud je s chápáním světa všechno v pořádku, odkrytí předchozích umlčení není doprovázeno negací předchozích ohlášení. To probíhá v důsledku toho, že svou podstatou jeden a tentýž systém obrazných představ o Objektivní realitě – vnímání světa, informace v umlčeních – leží i v základě relativně krátkého, i v základě detailnějšího "popisu v ohlášeních" určité problematiky.
Pokud je identifikována neslučitelnost předchozích ohlášení a nově odkrytých umlčení, je to důvod pro to:
• přebudování systému obrazných představ o Objektivní realitě;
• přehodnotit "slovní zásobu" a osobní gramatiku používání odpovídajících jazykových prostředků;
• přehodnotit objevené navzájem neslučitelné pojmy a dohady jako definici vzájemného souladu komponent vnímání světa a jazykových prostředků.
• a tím změnit dosavadní chápání světa.
Zdali se v tomto procesu vnitřní světonázorový konflikt subjektu vyřeší ve prospěch předchozích ohlášení nebo nově odkrytých umlčení, záleží na povaze objeveného konfliktu "umlčení-ohlášení" a morálně podmíněné algoritmice řešení konfliktů takového druhu v psychice subjektu.
Odmítnutí řešení konfliktů "umlčení-ohlášení" takového druhu nezávisle na příčinách a motivacích (ne vždy souhlasí) způsobuje růst kaleidoskopičnosti procesně-obrazného a diskrétně-logického myšlení, což může skončit schizofrenií a samolikvidací subjektu.
V souladu s řečeným ve vsuvkách 1 a 2, imitačně-provokační činnosti v oblasti šíření různých modifikací davo-"elitárních" koncepcí pod patronátem jazykových prostředků, ve kterých se vyjadřuje Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví, je činnost, představující nebezpečí, především pro imitátory; tím více – pro imitátory, kteří si imitačně-provokační charakter své činnosti uvědomují[39].
V modifikacích davo-"elitárních" koncepcí se na jejich propagandisty nakládá mise programování algoritmiky individuální a kolektivní psychiky ve společnosti. Tento proces programování algoritmiky individuální a kolektivní psychiky podporuje princip "každý podle míry svého chápání pracuje na sebe, a podle míry nechápání na toho, kdo chápe více". V důsledku toho se při propagandě davo-"elitárních" koncepcí mnohé zavádí do psychiky obelhávané „pastvy“ mimo jejich vědomí na základě negace ohlášení umlčeními; na osnově vzájemně neslučitelných ohlášení, které se navrhují přijmout současně v roli údajně pravdivých, což degraduje mozaikovost vnímání a chápání světa, degraduje a blokuje rozum i svědomí, odvádí pryč od víry (důvěry) Bohu.