[4] Ale může představovat strukturně nevyhraněnou periferii dostatečně stabilní struktury, obnovujíc svůj kádrový korpus v následnosti generací.
[5] Z druhé strany, slogan boje s byrokracií odkrývá možnost imitátorům boje za svobodu a obecné blaho pod jeho pláštíkem paralyzovat řídící struktury. Boj s byrokracií i ochrana před deformacemi "boje s byrokracií" musí počítat s výsledky jak už dosaženými, tak předpovídanými: tj. ani boj s byrokracií, ani ochrana společnosti od deformace boje s byrokratismem nejsou efektivní vně schématu řízení prediktor-korektor, protože vně tohoto schématu má i jedno, i druhé objektivně tendenci transformace ve svůj protipól.
[6] O tuto okolnost se opírali zahraniční ideologové perestrojky, což přiznal jejich hlavní vnitřní představitel A.N. Jakovlev, který cynicky vyhlásil o své roli organizátora cílevědomé imitačně-provokační činnosti v novinách "Izvestija" z 17.06.1998: "Existovala pro nás jen jedna cesta – podřezat totalitní režim zevnitř za pomoci disciplíny totalitární strany. Udělali jsme to."
[7] Vektor cílů a vektor chyby řízení tvoří pár, ve kterém je jmenování jedněch a týchže komponent podmíněno morálkou toho, kdo řídí po plné funkci. Co je z úhlu pohledu jedné mravnosti chyba, je z druhé předmět oslavování.
[8] Markus Aurélius (121—180 n.l.), filosof-pohan, římský císař od roku 161.
[9] Ve zprávě OSN o "Programu rozvoje" publikované 15.06.1996 agenturou Reuters se informuje, že 358 rodin-klanů miliardářů má příjmy, převyšující v dolarovém vyčíslení souhrnné příjmy 45% obyvatel Země: takže je co přerozdělovat bez škody jim samým. Ale ty klany z větší části patří ke globálnímu programově-adaptivnímu modulu, rozsetému po planetě, a ne ke globálnímu prediktoru konceptuální moci.
[10] V tradiční politologii a sociologii se ta problematika zkoumá jako vzájemné vztahy v kolektivech formálního (de-jure) a neformálního (de-fakto) vedení.
[11] Jinými slovy, ony jako mizí z Objektivní reality, ale jen pro něj; pro ostatní jsou tytéž elementy v Objektivní realitě stále přítomné.
[12] Dáno do uvozovek proto, že "prázdnota" je vákuum, které se v takovém světonázoru nepřijímá jako jeden z agregátních stavů matérie: pevná hmota, kapalina, plyn, plazma, různé druhy polí a vákuum. Vákuum představuje sebou prvopočáteční formu hmoty, ono kvantové vákuum neustále vznikajících a zanikajících částic: ve vákuu mají částice stabilní jen vnější dynamiku, všechny ostatní agregátní formy hmoty představují excitované vákuum, tj. jeho částice-kvanty vládnou jak stabilní vnitřní, tak i vnější dynamikou. A energie je matérie ve stavu přechodových procesů z jednoho agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou, do jiného agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou.
[13] Vyšším božstvem Egypťanů byl Amon (Amun). V jeho osobě se sjednocovala čtyři božstva: bohyně Net – hmota, z které je všechno na světe; bůh Nef – duch oživující hmotu nebo nutící ji měnit se; bohyně Pašt – nekonečný prostor, kde je umístěna hmota; bůh Sebek – nekonečný čas. Vše, co na světě je, podle učení Egypťanů pocházelo z hmoty skrze účinky neviditelné síly, zaujímalo prostor a měnilo se v čase, a všechno toto se sjednocovalo v čtyřjedinné tajemné bytosti Amon.
[14] 1. Požehnaním oplýva Ten, kto zoslal Rozlíšenie poddanému Svojmu, aby sa stalo pre stvorených varovaním, (2.) Ten, ktorému náleží kráľovstvo nebies a zeme, ktorý si neučinil žiadne dieťa, ktorý nemá spoločníka v kraľovaní a ktorý všetko stvoril a predurčil predurčením (jiný překlad: On stvořil každou věc a nadělil ji mírou) (3.) Učinili si mimo Neho božstvá, ktoré nič netvoria a ktoré sú samy stvorené, ktoré nemajú moc samy sebe prospech alebo škodu priniesť, ktoré nemajú moc privodiť smrť a ani život dávať a ani mŕtvych oživiť. (Korán, súra 25 – Rozlišení [Al-Furqán]). (označená pasáž: při nadělení mírou jakéhokoliv materiálu vzniká obraz, informace, ve vztahu ke které vystupuje hmota jako materiální nositel informace v určité míře. Prostor a čas jsou druhotné ve vztahu k Míře, protože jejich vnímání je proces porovnání nějakého materiálního fragmentu nesoucího obraz vesmíru, s jiným fragmentem, vybraným v roli etalonu měření prostoru nebo času: bez matérie, nesoucí v sobě míru i obraz svého bytí, nepříjde hovořit o prostoru ani čase.)
[15] To může znamenat i "přirozenou" smrt výsledkem nemoci nebo neštěstí, sebevraždu, depresi, ztrátu duševního zdraví atp.
[16] Jeho přechod ke bohocentrickému vnímání světa v trojjedinosti matérie-informace-míry může být zakončen i tím, že provokatér-imitátor odmítne dále konat proti Božímu záměru, a začne pracovat na jeho realizaci, v důsledku čehož ti, kdo ho řídili, budou muset nalézt nového adepta na pozici imitátora.
[17] tj. vytvořením ne jednoho, ale několika činných tandemů
[18] Při tom subjekt s démonickým typem uspořádání psychiky je schopen projevit se ještě výrazněji, trvaje na tom, že pokud on – tak chytrý a světaznalý – není schopen účastnit se tandemového režimu činnosti, pak jsou šarlatáni a imitátoři všichni ti, kdo tvrdí, že tandemní režim není výmysl, mystifikace, ale mocný prostředek rozřešení různorodých problémů.
[19] Termínem "kultura" máme na mysli všechnu z pokolení na pokolení vněgeneticky předávanou informaci ve formě připravené k použití. Kultura v obvyklém smyslu je jen jednou komponentou informačního zabezpečení chování jedince a společnosti.
[20] Pokud živí lidé nejsou (například, národ zmizel nebo zapomněl svou předchozí kulturu), a jsou jen texty v jejich jazyce, pak rekonstrukce chápání světa nositelů mrtvého jazyka nositeli jiného jazyka na základě jejich vlastního chápání světa, je velký problém, vyžadující pro své řešení účast specialistů historiků, psychologů, jazykovědců, geografů, etnografů atd.
[21] Vyjasníme příkladem: V roce 2000 se Lužkov dostal do novinové rubriky "Lidé, kteří nás udivili" díky své frázi: "Státnost musí být budována na lineárně-štábním principu."
V ní je možné spatřit výzvu k zavedení vojenské diktatury, ... pokud nevědět, že v západních učebnicích managementu termín "lineárně-štábní princip" znamená strukturu řízení, ve které za prvé, každý podřízený má jen jednoho přímého nadřízeného, a za druhé, někteří z vedoucích, vypracovávajících rozhodnutí, kontrolují běh jejich plnění ne kontrolou práce podřízených samostatně, ale opíraje se o práci skupiny lidí, kteří jsou jejich přímými podřízenými, a pro kterou se zaběhl název "štáb".
Redakce novin nebyla v kurzu současné západní teorie managementu, proto tento termín vydělující profesionální skupinu řídících byl jimi nepsrávně pochopen a vyvolal údiv: "Tohle že řekl demokrat? Stal snad najednou propagovat vojenskou diktaturu?"