To dávalo smysl — na Pyrru dávalo smysl všechno. Nyní chápal, jak ta vražedná planetární bitva začala — a věděl, jak by mohla skončit. Všechny ty smrti zbytečné nebyly. Každá z nich mu pomohla dostat se ke konečnému cíli blíž. Zbývalo ještě udělat poslední věc.
Rhes se na něho pozorně díval, věděl, že oba myslí na totéž. „Vysvětli, co máš na mysli,” řekl. „Co jsi mínil tím, když jsi říkal, že můžem ty kšeftaře vyhladit a získat svobodu?”
Jason se nenamáhal, aby tu chybnou interpretaci opravil — bylo víc než dobré, že si mysleli, že je stoprocentně na jejich straně.
„Sežeň všechny dohromady a já vám to povím. Hlavně bych tady chtěl Naxu a všechny hovorné, co jsou kolem.”
Všichni se dostavili, ihned jak se k nim výzva donesla. Každý z nich věděl, že kvůli tomu, aby byl tento cizinec zachráněn, musel být zabit jeden kšeftař, a že jejich lepší osud je v jeho rukou.
Jason pohlížel na tu spoustu tváří, které k němu byly obráceny, a hledal správná slova, jimiž by jim sdělil, co je nutné udělat. Nijak mu v tom nepomáhalo vědomí, že mnoho z nich při tom přijde o život.
„Všichni se chceme dočkat dne, kdy zde na Pyrru válka skončí. Cesta k tomu existuje, ale za cenu lidských životů. Někteří z vás na ní mohou zahynout. Myslím si, že cíl za to stojí, protože v případě úspěchu budeme mít vše, po čem jste kdy toužili.” Rozhlédl se po čekajících, kteří ho obklopovali s napjatým výrazem.
„Napadneme město, prolomíme ochranný val. Vím, jak to provést…”
Mezi shromážděnými to zašumělo. Někteří z nich vypadali vzrušeně — myšlenka na to, že budou zabíjet svoje odvěké nepřítele, je naplňovala štěstím. Jiní zírali na Jasona a připadalo jim, že se zbláznil. A některé zase ohromil dosah té myšlenky, toho přenesení války k pevnosti silně vyzbrojeného nepřítele. Uklidnili se, až když Jason zvedl ruku.
„Vím, že to vypadá jako něco nemožného,” pokračoval. „Dovolte mi však vysvětlení. Něco se podniknout musí — a teď je na to ta pravá doba. Pyrranští měš… kšeftaři se bez vašich potravin obejdou, ty jejich koncentráty chutnají sice hrozně, ale k životu stačí. A teď se proti vám obrátí všemi možnými způsoby. Už nedostanete žádné kovy na vaše nástroje, ani náhradní součástky pro vaše elektronická zařízení. Jejich nenávist je pravděpodobně přiměje k tomu, aby pátrali po vašich farmách a z lodě je ničili. To vše nebude nic příjemného — a horší ještě přijde. Město svou bitvu s touto planetou prohrává. Každým rokem je v něm míň lidí, a jednoho dne tam nezůstane nikdo. Protože vím, jak to nesou, jsem si jist, že nejdříve zničí svou loď, a pokud to bude možné, také celou planetu.”
„Jak je můžem zadržet?” někdo zvolal.
„Tím, že udeříme hned,” odpověděl Jason. „Město znám do všech podrobností a vím, jak je chráněno. Ochranný val je proveden tak, aby je chránil před zvířaty, a když budeme chtít, dostanem se přes něj.”
„Na co by to bylo dobré?” utrhl se Rhes. „Pronikneme za ochranný val a oni se stáhnou — pak na nás vší silou znovu zaútočí. Jak se můžem jejich zbraním postavit?”
„To nebudeme muset. Jejich startovací plocha je v těsné blízkostí ochranného valu, a já přesně vím, kde kosmická loď stojí. V tom místě provedeme průlom. Na střežení lodě není vyčleněna žádná speciální hlídka, a v tom úseku je jenom pár lidí. Lodě se zmocníme. Není důležité, jestli ji umíme řídit nebo ne. Ten, kdo ovládá loď, ovládá celý Pyrrus. Jakmile se lodě zmocníme, pohrozíme, že ji zničíme, jestli na naše podmínky nepřistoupí. Dáme jim na výběr hromadnou sebevraždu, nebo spolupráci. Doufám, že budou mít rozum a zvolí spolupráci.”
Jeho slova s nimi tak otřásla, že na chvíli zcela zmlkli, pak se vzedmula vlna zvuků. Nezazněly projevy souhlasu, jen vzrušení, a Rhes se nakonec postaral o uklidnění.
„Ticho!” zařval. „Počkejte a nechte Jasona domluvit, než se rozhodnete! Ještě jsme neslyšeli, jak se má ta navrhovaná invaze provést.”
„Můj plán spoléhá na hovorné,” pokračoval Jason. „Je tady Naxa?” Počkal, až se muž zahalený do kožešin, prodral dopředu. „Naxo, chci vědět o hovorných něco víc. Vím, že umí hovořit k dorymům a psům — ale co divoká zvířata? Dokážeš je přimět, aby udělala, co budeš chtít?”
„Jsou to zvířata — samosebou že k ním umíme hovořit. Čím víc hovorných, tím větší síla. Přinutíme je udělat, co chcem.”
„Pak se náš útok podaří,” prohlásil Jason poněkud vzrušeným hlasem. „Mohl bys shromáždit hovorné na jednu stranu města — na opačnou, než je přistávací plocha — a zvířata vydráždit? Donutit je, aby napadla ochranný val?”
„To teda jo!” vykřikl Naxa — ta myšlenka ho uchvátila.
„Přitáhnem zvířata z celého okolí a zahájíme největší útok, jaký kdy zažili!”
„Tak platí. Tvoji hovorní zaútočí na opačné straně ochranného valu. Když se budete držet z dohledu, stráže ani nenapadne, že jde o něco víc než o útok zvířat. Viděl jsem, jak reagují. Když útok začne a sílí, povolávají posily z města a odčerpávají hlídky z ostatních částí ochranného valu. Až se boj rozběhne na plné obrátky, až budou mít všechny svoje síly soustředěny na druhé straně města, provedu útok, při němž pronikneme za val, a zmocním se lodě. To je ten plán a podaří se.”
Pak se Jason posadil, vlastně téměř vyčerpaně klesl k zemi. Lehl si a naslouchal, jak se vlna debat přelévá zepředu dozadu. Debatování řídil a udržoval Rhes. Padaly námitky, a byly vyvraceny — nikdo na tom plánu nenašel základní chybu. Jason věděl, že obsahuje spoustu sporných bodů, momentů, které se mohly vyvíjet nežádoucím směrem, ale o těch se nezmínil. Ti lidé chtěli, aby jeho plán byl reálný a hodlali ho realizovat.
Konečně debatování ustalo a všichni se rozcházeli. Rhes přistoupil k Jasonovi.
„Vše podstatné je dohodnuto,” oznámil. „Všichni přítomní souhlasí. Podají po poslovi vzkaz všem hovorným — ti hrají v útoku hlavní roli, a čím víc jich budeme mít, tím lépe útok proběhne. K jejich svolání se neodvažujeme použít monitory — je velká pravděpodobnost, že kšeftaři by náš vzkaz mohli zachytit. Potrvá to pět dní, než budeme moci vyrazit.”
„Budu ten čas potřebovat, jestli mám být co platný,” poznamenal Jason. „Teď si trochu odpočiňme.”
26
„Mám takový zvláštní pocit,” přiznal Jason. „Z této strany jsem ochranný val ještě nikdy neviděl. Ošklivost je asi jediný výraz, který jej vystihuje.”
Ležel na břiše vedle Rhese a shlížel na val z vyvýšeniny přes clonu z listí. Oba byli zahaleni do silných kožešin, i když bylo horké poledne, a na rukou měli tlusté ochranné návleky a kožené rukavice. Silná přitažlivost a vedro již působily Jasonovi závra, kterou se snažil ze všech sil potlačit.
Před nimi, na druhé straně vypáleného průseku, čněl ochranný val. Vysoká zeď rozdílné výšky a struktury vypadala, jako by při její stavbě použili materiály z celého světa. Nedalo se poznat, z čeho byla postavena původně — generace útočníků ji škrábaly, bořily a podkopávaly. Opravy se prováděly rychle, na poškozená místa se nanášely a připevňovaly záplaty. Hrubé zdivo se vydrolilo a ustoupilo hnízdům krys ve spleti prken. Přes ně byl přeplátován děrovaný plech — velké desky spojené nýty. Avšak i tento kov byl prožrán, a rozeklaným otvorem se sypal písek z prasklých pytlů. Na stěně se vinuly a visely detektorové dráty a kabely, kterými procházel proud. Nad předprsní vyčnívaly v nepravidelných vzdálenostech od sebe trysky plamenometů, aby úpatí stěny spálily všechno živé, co by se snad mohlo k valu přiblížit.