„Když zavřeš oči,“ poradila mu Ptraci, „přestane se ti obracet žaludek.“
Těpic to zkusil. Zabíralo to. Obdélníkový dvůr, o kterém mu jeho oči tvrdily, že je to roztřesený kosodélník, jehož strany kmitají jako tětiva luku, se pod jeho nohama změnil v — no, právě jen v obyčejný obdélníkový dvůr.
„Sakra, to bylo chytré,“ prohlásil. „Jak jsi na to přišla?“
„Vždycky zavírám oči, když mám strach,“ odpověděla mu Ptraci.
„Skvělý plán.“
„Co se to děje?“
„Nevím. A ani nestojím o to, to zjistit. Myslím, že zmizet odsud je ten nejlepší nápad. Jakže jsi to říkala, že přinutí velblouda, aby si sedl? Mám spoustu různých ostrých věcí.“
Velbloud, který více než dobře rozuměl lidské řeči, alespoň co se výhrůžek týká, si půvabně klekl. Vysedli na něj a zem pod nimi se opět zakolébala, když se zvíře vztyčilo zpět na všechny čtyři.
Velbloud věděl naprosto přesně, co se děje. Tři žaludky a trávicí ústrojí podobné státnímu lihovaru vám dopřejí spoustu času k sezení a přemýšlení.
Není náhoda, že se mnoho špičkových matematiků vyskytuje v teplých krajích. Je to kvůli matematické rezonanci všech velbloudů, kteří nosí svůj pohrdavý výraz a našpulené pysky jako přirozený výsledek schopnosti řešit kvadratické rovnice.
Všeobecně se neví, že velbloudi mají silně vyvinutý smysl pro vyšší matematiku, prakticky pro případy, které se týkají balistiky. Ta vlastnost se u nich vyvinula jako součást systému přežití, stejným způsobem jako koordinace pohybu lidské ruky s okem nebo chameleónova schopnost měnit barvu těla podle prostředí. Podobný sebezáchovný pud vede například delfíny k tomu, že zachraňují topící se lidi pokaždé, když se v okolí vyskytuje svědek, který by mohl vidět, jak je překusují napůl (což je jejich běžným projevem), a referovat o tom ostatním lidským bytostem.
Skutečnost je taková, že velbloudi jsou mnohem inteligentnější než delfíni.[23] Jsou o tolik bystřejší, že si rychle uvědomili, že nejprozíravější věc, kterou může chytré zvíře udělat, pokud nechce, aby jeho potomci strávili většinu života na laboratorním stole s elektrodami v mozku, přesunem námořních min ze základny A na loď B, nebo pod přihlouplým dozorem biologů, je udělat všechno pro to, aby to ti zas… lidé nezjistili. Takže se už dávno a dávno uchýlili ke svému životnímu stylu, který s sebou nese povinnost nosičů a píchání tyčemi, ale také jistotu potravy, ošetření a možnost občas lidem beztrestně naplivat do očí.
A tenhle konkrétní velbloud, výsledek milion let dlouhého výběrového vývoje, na jehož základě vzniklo stvoření, které bylo schopno spočítat zrnka písku, po kterém kráčelo, uzavřít nozdry podle libosti a přežít pod žhavým sluncem pouště mnoho dnů bez vody, se jmenoval Ty Mrcha.
A ve skutečnosti to byl největší matematik na světě. Ty Mrcha si mysleclass="underline" zdá se, že tady roste rozměrová nestabilita, která se podle vnějších projevů pohybuje v rozmezí od nuly do pětačtyřiceti stupňů. To je zajímavé. Tak by mě zajímalo, co to způsobuje? Tak dejme tomu, že v se rovná 3. Pak nechť se tau rovná psí lomeno 4. Žvýkžvýkžvýk. Nechť je kappa lomeno y diferenciální tenzor odporně Smrdutého Ksindla[24] týkající se oblasti se čtyřmi imaginárními spinovými koeficienty…
V tom ho Ptraci udeřila přes hlavu sandálem. „Tak dělej, pohni sebou!“ zaječela. Ty Mrcha si pomysleclass="underline" v tom případě H k rostoucí síle se má jako V ku s. Žvýkžvýkžvýk. Takže v hypersylogickém zápise…
Těpic se ohlédl. Podivné deformace terénu se pomalu srovnávaly a Dios byl…
Dios právě vycházel z paláce a podařilo se mu dokonce najít několik vojáků, jejichž strach z trestu přehlušil strach z podivně deformovaného světa.
Ty Mrcha stál a stoicky žvýkal… cvakcvakcvak, což nám dává oscilaci která se zajímavě zkracuje. Takže co kdybychom interval určili rovný x. Žvýkžvýkžvýk. Řekněme, že t je čas. V tom případě výchozí perioda…
Ptraci mu poskakovala sem a tam po krku a kopala ho podpatky. Způsob, jakým to provozovala, by v každém lidoopovi vyvolal nekontrolovatelný záchvat smíchu.
„Nehne se a nehne! Nemůžeš ho praštit?“
Těpic udeřil rukou Ty Mrchu ze vší síly přes hřbet a výsledkem jeho snažení bylo, že ztratil cit v prstech a do vzduchu se vznesl oblak prachu. Bylo to jako udeřit do pytle plného ramínek na šaty.
„Tak pojď,“ zabručel vztekle.
Dios pozvedl ruku.
„Stůjte, ve jménu krále!“ vykřikl.
A do Ty Mrchova zadku se zarazil šíp.
…rovno 6,3 jako periodický desetinný zlomek. Rychlost větru budiž rovna 2. Vektor jedna devítina. Vazkost budiž rovna 7…
Těpic vytáhl vrhací nůž.
Dios se zhluboka nadechl. Chystá se jim přikázat, aby na nás vystřelili, uvědomil si Těpic. Mým vlastním jménem, v mém vlastním království. Budu zastřelen.
…Úhel dva — pět. Zvyk. Pal!
Byla to úžasná salva. Přežvýkaná píce měla přesný zdvih a otáčky a narazila se zvukem… se zvukem napůl strávené trávy, která dopadla někomu plnou silou do tváře. Nic jiného nemohlo znít stejně.
Ticho, které následovalo, bylo nabito tichým obdivem.
Krajina se začala znovu měnit. Bylo jasné, že tohle není místo, na kterém by bylo radno se zdržovat. Ty Mrcha se podíval na své přední nohy.
Řekněme, že nohy jsou rovny čtyřem…
Pustil se do běhu. Je pravděpodobné, že velbloudi mají víc kolen než ostatní tvorové, a Ty Mrcha běžel jako parní lokomobila, to znamená, že prováděl množství zbytečných pohybů, některé z nich i v pravých úhlech ke směru pohybu, a všechny byly provázeny hromovými projevy jeho trávení.
„Je to zasranej blb,“ zasípala vztekle Ptraci, když vyrazili z paláce, „ale jak se zdá, konečně pochopil, o co nám jde.“
…stabilní měřítko při opakování počtu 3,5 ku z. O čem to mluví, Zasraný Blb žije někde v tsortské pouši… I když se Ty Mrchovy nohy pohybovaly, jako by byly spojeny gumovou páskou, hltaly metry a kilometry a v téhle chvíli už dusaly na do tvrdá ušlapaných ulicích spícího města.
„Začíná to znovu, nezdá se ti?“ zeptala se Ptraci, „Já raději zavřu oči.“
Těpic přisvědčil. Domy z rozpálených cihel kolem nich začaly znovu provozovat svůj pomalý tanec a cesta pod nimi se zvedala a klesala způsobem, který by si žádná slušná cesta neměla dovolit.
„Je to jako na moři,“ prohlásil.
„Já nic nevidím,“ odpověděla mu Ptraci pevným hlasem.
„Myslím moře. Oceán. Znáš to. Vlny.“
„Slyšela jsem o tom. Pronásleduje nás někdo?“
Těpic se obrátil v sedle. „Zatím nikoho nevidím,“ uklidňoval ji. „Vypadá to, jako —“
Odsud už viděl za dlouhou nízkou budovu paláce a přes řeku přímo na Velkou parymidu. Téměř se ztrácela v černých mracích, ale to, co z ní viděl, nebylo absolutně v pořádku. Věděl, že má čtyři strany, ale při tom viděl všech osm.
Zdálo se, že se chvílemi zaostřuje a chvílemi rozostřuje, a instinktivně cítil, že by něco takového stavba o váze několika milionů tun kamene dělat neměla. Cítil neodbytné nutkání dostat se od ní tak daleko, jak je to jen možné. Zdálo se, že i tak tupé zvíře, jako byl jejich velbloud, došlo ke stejnému názoru.
23
Pozn. autora: Nikdy nevěřte druhu, který se neustále usmívá. Něco s ním není v pořádku.
24
Pozn. autora: Smrdutý Ksindl byl proslulý jako největší velbloudí matematik všech dob, který rozpracoval matematiku osmirozměrného prostoru, a to ve chvíli, kdy s uzavřenými nozdrami ležel uprostřed písečné bouře.