V důsledku toho ruská ekonomika začala růst, u vlády se objevila možnost ji diverzifikovat. Vztahy Ruska s Evropou a celým světem byly pevné, Rusko s naší pomocí vstoupilo do WTO.
Ale poté, co Putin přijal to rozhodnutí ohledně Krymu a Ukrajiny, ne proto že měl nějakou velikou strategii, ale podle všeho proto, že ho protesty na Majdanu přistihly nepřipraveného, a také útěk Janukovyče poté, co jsme vystoupili jako prostředníci v přechodu moci na Ukrajině...
Od té doby ta jeho improvizace stále častěji dováděla Putina do situace, která představuje narušení mezinárodního práva, která narušuje teritoriální celostnost a suverenitu Ukrajiny. A ta situace přivedla k diplomatické izolaci Ruska, a Evropu už nebaví stýkat se s Ruskem; přivedla k sankcím, které oslabily ruskou ekonomiku právě tehdy, když se všechny její příjmy snížily.
Není takový recept, podle něhož by pro Rusko vše končilo dobře. Anexe Krymu je pro Rusko ztrátová, vůbec ne výhodná akce. Doby, kdy se dobývání území nějakým způsobem považovalo za důkaz statusu velmoci, už jsou pryč. Dnes se moc země měří vědomostmi, návyky, schopností exportovat zboží, vynalézat nové produkty a služby, vlivem. Daleko ne vše ty věci jsou jeho strategií zabezpečeny.
Pokud vůdce země stále odmítá návrhy, které mu děláme, s ohledem na rozměr ruské armády a to, že Ukrajina není částí NATO, v důsledku čehož jsou možnosti naší vojenské intervence omezené, a Putin se zatím nezastavuje...
Těm, kdo nám navrhoval udělat více, bych odpověděclass="underline" můžeme dosáhnout toho, aby Rusko neslo velké ztráty, a právě tím se i zabýváme. Můžeme vykazovat diplomatický tlak na Moskvu. Nemyslím si, že reálný vojenský konflikt mezi USA a Ruskem je moudrým řešením pro Ameriku nebo svět.
Zabýváme se posilováním zemí na hranicích s Ruskem, které jsou členy NATO. A já jsem dal jasně najevo, že tu linii nelze překračovat, protože to bychom museli přijmout vojenská opatření pro obranu našich spojenců – o tom mluví článek 5 ústavy aliance.
Připomínáme, že 21. ledna Obama prohlásil, že ekonomika Ruska je v troskách díky USA».
Poznamenáme, že verze Obamy ohledně průběhu událostí v Rusku a na Ukrajině neodpovídá skutečnosti: konkrétně, během prezidentství Medvěděva přišla krize, a ne rozvoj ekonomiky Ruska; USA manipulovaly politikou Ruska v 90. letech a na Ukrajině během celé její postsovětské existence až do současnosti.
Pokud to nevíme a zapomeneme, co bylo do roku 1991, do roku 1917, 1703, 1605, do r. 988, zapomeneme, jak se USA účastnily intervence během občanské války v Rusku, zapomenneme Direktivu Rady bezpečnosti USA 20/1, a začneme psát historii lidstva z nuly, z okamžiku vzniku postsovětských států, pak Obama má pravdu: Rusko je divoký, necivilizovaný agresor.
Pokud ale nezapomeneme na to, jak se USA účastnily intervence během občanské války v Rusku, pokud nezapomeneme na „studenou válku“, kterou USA jako stát-hegemon Západu vedl proti SSSR od roku 1945 do r. 1991, pak je vyřčené Obamou: deklarace o pokračování do vítězného konce té samé studené války, v jejímž důsledku byl SSSR rozčleněn, načež Západ začal ekonomickou a kulturní genocidu ve vztahu k našemu obyvatestvu pod slogany liberalismu a integrace „svobodného Ruska“ a dalších postsovětských států do „rodiny civilizovaných národů“. A vše v interview Obamy, týkající se znovuspojení Krymu a Ruska, pozice Ruska ohledně „suverénní“ Ukrajiny atd. jsou prázdné řeči, jejichž cílem je pěstovat iluzi blahorodné politiky USA v myslích amerických a evropských obyvatel. Politiky USA, která má v konečném důsledku za účel rozšíření „Pax Americana“, v němž by byly USA zplnomocněná (majiteli „Pax Americana“) metropole, a vše ostatní – hierarchie kolonií a kryptokolonií, plně kontrolovanými USA a pány „Pax Americana“.
Tj. ačkoli interview Obamy není formálně protokolární diplomatická nóta o vyhlášení války, ve své podstatě je to oficiální prohlášení o pokračování války „vysoce civilizovaného“ Západu proti „necivilizovanému“ Rusku. Strategie války byla popsána bez jakéhokoli utajování v knize Brzezinského „Velká šachová deska“ a vše, co proběhlo na Ukrajině, bylo popsáno Brzezinským jako politické záměry USA a způsoby jejich realizace už v roce 1998.
2.2. Ukrajina jako část ruského světa: převeď mě přes majdan...[11]
Pokud se obrátíme k vnitřním zvláštnostem Ukrajiny, které dovolily kurátorům od amerických zvláštních služeb dovést ji do současného stavu, pak hlavní z nich je neopodstatněná samolibost velké většiny jejích obyvatel, což se stalo normou ještě v sovětské době: viz agitaci „separatistů“ proti podepsání Svazové dohody v roce 1991, ve které se uvádí údaje o objemech produkce řady odvětví v přepočtu na jednoho obyvatele na Ukrajině a v evropských zemích. Zamlčeny v této agitce zůstaly tři okolnosti:
• to, že ty ukazatele jsou výsledek řízení ekonomiky Ukrajiny na základě celosvazového systému státního plánování sociálně-ekonomického rozvoje, při všech jeho defektech;
• seznam všeho toho, co dodávala Ukrajina do druhých svazových republik;
• srovnání kvality inovací, dokonalosti konstrukce a kvality „Záporožců“, KrAZů, a další průmyslové produkce Ukrajiny se zahraniční produkcí analogického typu.
Poznamenáme, že v agitaci z roku 1991 není dokonce ani náznak integrace Ukrajiny ani do EU, která ještě neexistovala, ani do „společného trhu“, který tehdy už byl, ani do NATO, protože v tom případě by bylo třeba posoudit i otázku, komu v Evropě a v jakém objemu byly ukrajinské výrobky potřeba, a jakou roli může Ukrajina hrát v struktuře bloku NATO. Tj. agitka apelovala k nepřemýšlení, bezstarostnosti a dosáhla úspěchu.
Přesto, 23 let nezávislosti je doba víc než dostatečná na to, aby (pokud přemýšlet a realizovat politickou vůli) se naladila státnost a řízení v ekonomice na makro- i mikro-úrovni tak, aby na Ukrajině neproběhlo to, co proběhlo. A v případě úspěchu takového kulturního a ekonomického rozvoje mnohonárodnostní postsovětské Ukrajiny by se nic špatného z toho, co se odehrálo v roce 2014, a z toho, co se ještě zbývá realizovat v budoucnosti, nemohlo stát. Ale pokud se to stalo, pak vzniká otázka: Na co bylo spotřebováno 23 let samostatnosti?
Odpověď je prostá. Ta doba byla spotřebována:
• na vymyšlení a propagandu pavědeckých nacistických (ve své podstatě) mýtů o velikých antických „Ukrech“, ze kterých vzniklo ostatní lidstvo, ale kteří se z neznámých příčin ocitli v područí „prokletých Moskalů“ - „zbytků různých národů“, nemající v hloubi duše nic než špatnost;
• na výchovu (na základě těchto mýtů) generace více či méně zřetelně projevených nacistů, necitlivých k životu a neschopných uvažovat, a proto podřízených internacistům;
• na vybudování potenciálu nenávisti nejen k těm mýtům a jejich nositelům, ale i ke všemu ukrajinskému u té části obyvatel, pro kterou není „ukrajinská mova“ (řeč) rodnou řečí, ale uměle na konci 19. století rusofoby vytvořený žargon, pozvednutý v status jediného státního jazyka vládou postsovětské ukrajiny, k jehož používání nutí násilím, potlačujíce vzdělání a rozvoj kultury v jiných jazycích, včetně skutečného ukrajinského jazyka – dialektu ruského jazyka, odlišného od polo-polského žargonu – „děržavnoj movy“.
Tj. čas byl spotřebován na vytvoření toho potenciálu automatismů sociální psychodynamiky, která nyní pracuje, zrodila a podporuje průběh občanské války, jíž jako startér posloužily první výstřely na kyjevském majdanu a vražda několika desítek lidí v Domě odborů v Oděse, provedené nájemnými silami kurátorů „spontánní“ antiruské ukrajinské státnosti.
Výše uvedené v kapitole 2.2. je ilustrací na téma, že průběh historie je algoritmický, a nosičem algoritmiky, realizované v konkrétním průběhu završených událostí, je kolektivní psychika společnosti, s kterou interaguje psychika každého jedince, který je součástí dané společnosti.
10
«Velká šachová deska. Nadvláda Ameriky a její geostrategické imperativy“«The Grand Chessboard. American Primacy and Its Geostrategic Imperatives». Basic Books). O té knize viz analytická poznámka VP SSSR z roku 1998 „Egoista je podobný člověku dlouho sedícímu ve studni“
11
Píseň Taťány a Sergeje Nikitinů na slova bývalého redaktora časopisu Ogonjok Vitalije Korotiče (překlad do ruštiny: Mladý Moritz) „Převeď mě přes majdan, skrz rodnou lidskou tržnici...“ se ukázala prorockou... obecně, dohandlovali: jak sami, tak mezi sebou, i se „světovým zákulisím“. A samotná Ukrajina na základě v ní cíleně zformované algoritmiky sociální psychodynamiky „skrz majdan nepřejde“, protože zabředli do různorodého handlování.
12
Neexistuje žádné skutečně epochální vědění, vyjádřené jen v ukrajinštině („na mo(l)vě“), kvůli jehož osvojení by se lidé sami učili „movu“: jen přítomnost takového vědění by se mohlo stát skutečným stimulem k tomu, aby si občané Ukrajiny neukrajinské národnosti osvojovali „movu“ sami.