Je jistě možné předpokládat, že Putin nemá žádnou „velkou strategii“. Ale pokud Rusko strategii globální politiky má, nicméně Putin ji neohlašuje a nepropaguje, ale uvádí ji do života mlčky, pak jednání na základě předpokladu, že „strategie není“, způsobí chyby a ztráty. Právě s tím se setkaly USA, když Krym pro ně nečekaně odešel z „nezávislé“ Ukrajiny do Ruska, v důsledku čehož byla znemožněna dislokace útvarů 6. flotily USA v Sevastopolu a útočného letectva na krymských letištích, a v Krymu se nějakým zázračným způsobem vše k tomu potřebné ukázalo připraveným. A USA a jim podřízené státy jsou odsouzeny setkávat se nepředvídatelnými ztrátami podobného druhu i nadále, protože ve vzájemně se vylučujících strategiích (koncepcích) a ve strategiích jejich realizace se vyplňuje následující:to, co je v jedné koncepci cílem, je v druhé chyba řízení, která musí být odstraněna (podle možnosti spolu s tím, co ji plodí). V životě se ta okolnost projevuje jako krach dosažení vytčených cílů nebo jejich kompletní znehodnocení v důsledku úspěchu řízení opačné strany.
Přitom my nedoporučujeme vedení USA spoléhat se na to, že pokud se do čela státnosti Ruska dostane „mužik“ nebo „dáma“, vnímavější ke konzultativním službám ze strany zvláštních služeb USA, „progresivního světového společenství“ a jejich periferie v Rusku, nežli V.V.Putin, pak globální politika USA vyřeší jednu etapu úkolu vybudování „Pax Americana“, načež se bude moct zabývat „správným zcivilizováním“ „nesprávně civilizovaných“ národů Číny, Indie a dalších zemí, a tím završit biblický projekt globalizace.
Problém neliberálnosti Ruska se neomezuje na ovládnutí státní moci „siloviky“ v čele s V.V.Putinem a jimi „zastřešovaného“ byznysu, ale nese kvalitativně jiný charakter. Tj. je to ještě nebezpečnější a chybnější, než věřit „v moc špatného cara Putina“, nechápaje následující:
1. Všechny regionální civilizace planety jsou charakterizovány vlastními ideály života společnosti, a Rusko je jedna z regionálních civilizací, rozvíjející se během posledních několika set let ve formě mnohonárodnostního státu, a tím pádem má své ideály civilizačního rozvoje.
2. Nositelem a realizátorem ideálů libovolné regionální civilizace je ne ten či onen politik, ne historicky zformovaná státnost, ale v konečném důsledku sociální psychodynamika té společnosti národů, které danou regionální civilizaci tvoří. Ti či oni politici a historicky zformovaná státnost mohou být jak v konfliktu s těmi ideály, tak i více či méně úspěšně jednat v souladu s nimi. A politici a státnost jsou vždy důsledkem psychodynamiky v jedné ze dvou variant její realizace:
→ neprotivení se vlivu vnějších (ve vztahu k ní) psychodynamik a subjektů politiky (v této variantě vznikla postsovětská státnost Ruska, cizí jeho ideálům);
→ realizace vlastní v určité míře odpovídající algoritmiky, namířené na uvedení vlastních ideálů do života.
Právě v součtu civilizačních ideálů a jejich nositelů a realizátorů spočívá problém v principu nevykořenitelné neliberálnosti Ruska.
První i druhá okolnost – v důsledku sociálního rozvoje Ruska v aspektu namířenosti na realizaci vlastních civilizačních ideálů – dělají neadekvátním myšlení (založené na precedentech, ve vztahu k perspektivám Ruska pod jařmem postsovětské, od začátku jemu cizí státnosti) ve stylu:
• Pokud se v minulosti Direktiva RNB USA 20/1 z 18.08.1948 „Naše cíle ve vztahu k Rusku“ realizovala sama sebou díky průběhu vnitřních procesů v SSSR, které USA jen stimulovaly a směřovaly, včetně za pomoci zednářské periferie, která obsadila klíčové posty v ÚV KSSS, ve všesvazových a republikových orgánech moci, v Akademii věd, v KGB SSSR a jejích útvarech v republikách,
• pak je třeba jen počkat, než postsovětská státnost sama pohřbí zemi, a dokud se tak nestalo, je třeba stimulovat a směřovat vnitřní procesy v Rusku k tomu výsledku politikou kolektivních sankcí ze strany progresivních států a politikou podpory opozičních sil uvnitř země.
To je chybný způsob myšlení. Direktiva RNB USA 20/1 z 18.08.1948 se realizovala v podmínkách konceptuální bezalternativnosti globální politiky: buržoazní liberalismus a marxismus-leninismus byly v tu dobu dvěma ideologickými obálkami jednoho a téhož biblického projektu zotročení lidstva. A v té epoše měly všechny státy možnost volby bez volby další cesty svého rozvoje na základě jedné ze dvou obálek:
• ty, pro něž byl nepřijatelný útlak liberálního neokolonialismu se dostaly do sféry vlivu SSSR;
• ty, pro něž byla nepřijatelná ideologická totalita marxismu spadly do oběžné dráhy USA;
• ale jedni i druzí, stejně jako státy-lídři (SSSR a USA) zůstávali v korytě algoritmiky realizace biblického projektu zotročení lidstva a konkurovali si v otázce, kdo z nich ho přivede k vítěznému konci – byla to hloupá záležitost z obou stran, ale to si ani na jedné straně neuvědomovali.
Nezávisle na tom, zdali si ty okolnosti autoři Direktivy SNB USA 20/1 uvědomovali nebo ne, ty okolnosti byly objektivní realitou té doby. Tou objektivní daností, dovolující autorům Direktivy RNB USA 20/1 napsat v ní, že nejsou ohraničeni časem, v důsledku čehož si mohou dovolit počkat, dokud SSSR vnitřně nedozraje, aby krachnul pro vlivem sociokulturních procesů, probíhající v něm samém.
Skutečně se dočkali. Ale krach SSSR byl doprovázen důsledky, autory direktivy 20/1 nepředvídanými: v Rusku byla publikována Koncepce společné bezpečnosti, alternativa biblické koncepce globalizace, vyjadřující charakteristické ideály Ruského mnohonárodnostního světa. V tom se projevila psychodynamika Ruska ve druhé variantě jejího projevu – realizace vlastní odpovídající algoritmiky, namířené na uvedení do života vlastních civilizačních ideálů.
Od toho okamžiku faktor „nejsme ohraničeni časem“ pro stoupence buržoazního liberalismu a USA jako realizovaného ideálu rozvoje sociální organizace, podmíněný jejich dosavadním monopolem na dělání globální politiky, přestal pracovat, protože neohraničen časem je ve skutečnosti je jeden jediný subjekt globální politiky – Všedržitel, který není lhostejný k tomu, co probíhá na Zemi; a jako důsledek jeho nelhostejnosti k probíhajícímu, jsou neohraničeni časem ti, kdo konají v řečišti Jeho Úmyslu, a ne ti, kdo dosáhl nějakého monopolního dominantního postavení v mezích Božího dopuštění.
Ve vztahu ke dvěma alternativním koncepcím globalizace to znamená, že krach utrpí ta koncepce, která je namířena proti cílům Úmyslu, tj. biblická koncepce vcelku, a její liberálně-buržoazní verze konkrétně. Utrpí krach proto, že její stoupenci se ohradili od Boha texty Bible, jejíž redaktoři překroutili Vnuknutí svými výmysly a posedlostí, a tradicemi výkladu, a také vlastními liberálně-ateistickými nesmysly, pozvednutými jimi do statusu pravdy poslední instance.
Ostatní je variabilní, ačkoli konkretika realizace té variabilnosti může být nepříjemná pro mnohé jak v blízkém a dalekém zahraničí, tak i v Rusku.
Obecně, slova Puškina, kterými završil tragédii Boris Godunov (1825): „Národ ztichl“ - jsou klíčová k pochopení historie Ruska a jeho perspektiv, protože slova „národ ztichl“ neznamenají, že nic nedělá, tj. neznamenají, že se ve společnosti nic neděje, že se nerozvíjí.
2.3.3.Sociální psychodynamika Ruska: státnost a společnost
Ale to, co je napsáno v kapitole 2.3.2 je nepochopitelné jak pro západní intelektuály, tak pro drtivou většinu domácích „elitárních“ státních a „veřejných“ činitelů. Dávají přednost tomu přít se o slova, a ne vyjasňovat to, co probíhá v mlčenlivém proudu života.
Ačkoli liberálně-buržoazní státnost Ruska skutečně zažívá krizi vlastní progresivní nezvratné degradace (v důsledku principů její výstavby a mravně-etických osobitostí osob disponujících posty), a její neúspěchy jsou z části až komické, a zčásti za sebou vlečou nepříjemnosti pro ruské občany, přesto krize státnosti není hlavním problémem Ruska, ale důsledkem neřešenosti jeho hlavního problému: charakteru společnosti a vzájemných vztahů společnosti a státnosti.
29
V odkazu níže je video, kde je zahrnut fragment talk show vysílání jednoho kanálu USA. http://actuallno.com/blog/43291954647/%22S-segodnyashnego-dnya,-Putin-i-Rossiya-lidiruyuschaya-sverhderz?utm_campaign=transit&utm_source=main&utm_medium=page_0&domain=mirtesen.ru&paid=1&pad=1.
30
To, že v Rusku marnost a hloupost toho pochopili dříve než v USA, je naše objektivní strategická výhoda.
31
Jedním z příkladů je probírání otázky o tom, zda zobrazení čtyřspřeží s obnaženým Apollónem na storublové bankovce je pornografie či nikoliv.