V malé místnosti zavládlo ticho. Elain si Perrina měřila pohledem. Faile zatajila dech.
„Tak dobře,“ řekla Elain. „Předpokládám, že máte nějaké požadavky. Tak si je poslechněme, abychom zjistili, jestli se dá něco dělat.“
„Nemáme požadavky,“ řekla Faile. „Máme nabídku.“
Elain zvedla obočí.
„Tvá matka má pravdu,“ pokračovala Faile. „Perrin nechce tvůj trůn.“
„Až si lidé něco vezmou do hlavy, pak na tom, co chcete vy dva, nemusí vůbec záležet.“
Faile zavrtěla hlavou. „Oni ho milují, Veličenstvo. Váží si ho. Udělají, co jim řekne. Představy o novém povstání Manetherenu můžeme potlačit a uděláme to.“
„A proč byste to dělali?“ zeptala se Elain. „Vím, jak rychle se Dvouříčí rozrůstá, se všemi těmi uprchlíky, kteří tam přicházejí přes hory. S příchodem Poslední bitvy můžou státy vznikat i zanikat. Nemáte důvod vzdát se příležitosti vybudovat si vlastní království.“
„Vlastně,“ řekla Faile, „máme dobrý důvod. Andor je silná a vzkvétající země. Města v Dvouříči se možná rychle rozrůstají, ale lidé si sotva začali přát vlastního urozeného pána. V srdcích jsou to stále sedláci. Nechtějí slávu; chtějí, aby jim vzešla úroda.“ Faile udělala krátkou odmlku. „Možná máš pravdu, možná dojde k dalšímu Rozbití, ale to je jen další důvod mít spojence. Nikdo si v Andoru nepřeje občanskou válku, nejméně ze všeho lidé z Dvouříčí.“
„Takže co navrhujete?“ zeptala se Elain.
„Skutečně nic, co už není,“ řekla Faile. „Uděl Perrinovi oficiální titul a udělej z něj nejvyššího urozeného pána Dvouříčí.“
„A tím ‚nejvyšším urozeným pánem‘ myslíš co?“ zeptala se Elain.
„Bude mít vyšší postavení než ostatní andorské urozené rody, ale bude stát pod královnou.“
„Pochybuju, že by se to ostatním líbilo,“ řekla Elain. „A co daně?“
„Dvouříčí bude od daní osvobozeno,“ řekla Faile. Když se Elain zatvářila nevrle, Faile rychle pokračovala. „Veličenstvo, trůn si Dvouříčí celá pokolení nevšímal, nechránil ho před bandity ani neposilal dělníky opravovat cesty, neposkytl jim žádnou správu či soudy.“
„Nepotřebovali to,“ řekla Elain. „Postarali se o sebe dobře.“ Nepodotkla, že Dvouříčští by zřejmě výběrčí daní, úředníky či soudce, vyslané královnou, nejspíš vyhodili – ale zdálo se, že to dobře ví.
„Nu,“ řekla Faile, „takže se nemusí nic změnit. Dvouříčí si povládne samo.“
„Mohla bys s nimi mít bezcelni obchod,“ navrhla Alliandre.
„To už mám,“ prohlásila Elain.
„Takže se nic nemění,“ řekla znovu Faile. „Až na to, že na západě získáš mocnou provincii. Perrin, jakožto tvůj spojenec a poddaný, bude souhlasit s tim, že ti poskytne vojsko na obranu. Také získáš loajalitu monarchů, kteří mu přísahali věrnost.“
Elain pohlédla na Alliandre. Nejspíš se o její přísaze doslechla od Morgasy, ale bude to chtít slyšet i sama.
„Odpřisáhla jsem urozenému pánovi Perrinovi věrnost,“ řekla Alliandre. „Ghealdan dlouho postrádal silné spojence. Měla jsem v úmyslu to změnit.“
„Veličenstvo,“ řekla Faile a s čajovým šálkem v rukou se předklonila. „Perrin strávil několik týdnů se seančanskými důstojníky. Vytvořili obrovský pakt zemí, sjednocených pod jedním praporem. Rand al’Thor, ačkoli mu můžeš jako příteli věřit, učinil totéž. Pod svou vládou má Tear, Illian a nyní možná i Arad Doman. V těchto dobách se státy spíš spojují než rozdělují. Andor vypadá každou hodinou menší.“
„Proto jsem udělala, co jsem udělala,“ řekla Alliandre.
Tedy, podle Faileina názoru byla Alliandre polapena Perrinovou povahou ta’veren. Moc plánování v tom nebylo. Ale Alliandre to mohla vidět jinak.
„Veličenstvo,“ pokračovala Faile, „můžeš hodně získat. Skrze mé manželství s Perrinem získáš spojeni se Saldeiou. Prostřednictvím Alliandřiny přísahy získáš Ghealdan. Berelain Perrina také následuje a často vyjadřovala touhu získat Mayene silné spojence. Kdybychom si s ní promluvili, myslím, že by mohla být ochotná uzavřít s námi spojenectví. Mohli bychom uzavřít vlastní dohodu. Pět zemí – pokud počítáš i Dvouříčí – a dokonce šest, když získáš Sluneční trůn, jak se povídá. Nepatříme k nejmocnějším zemím, ale mnoho je silnějších než jeden. A ty bys stála v našem čele.“
Nepřátelský výraz se Elain už téměř vytratil z tváře. „Saldeia. Kolikátá jsi v nástupnické linii?“
„Druhá,“ přiznala Faile, což Elain nejspíš už věděla. Perrin se v křesle zavrtěl. Faile věděla, že ho ta skutečnost stále znepokojuje; nedá se nic dělat, prostě si na ni bude muset zvyknout.
„Druhá je příliš blízko,“ odvětila Elain. „Co když skončíš jako královna Saldeie? Tak bych mohla o Dvouříčí přijít a získala by ho jiná země.“
„To se dá snadno napravit,“ řekla Alliandre. „Kdyby měla Faile nastoupit na trůn, jedno z jejích a Perrinových dětí by mohlo pokračovat jako urozený pán Dvouříčí. Druhé by mohlo usednout na saldejský trůn. Sepište to a budeš v bezpečí.“
„S takovým uspořádáním bych mohla souhlasit,“ řekla Elain.
„Já s tím nemám problém,“ odpověděla Faile a pohlédla na Perrina.
„Asi ano.“
„Sama bych jedno z nich chtěla,“ řekla Elain zamyšleně. „Myslím jedno z vašich dětí, aby se přiženilo či přivdalo do andorské královské linii. Pokud má Dvouříčí vládnout urozený pán s takovou mocí, jakou mu tato smlouva dá, pak bych byla velice ráda, aby byl pokrevně spřízněný s trůnem.“
„To ti neslíbím,“ řekl Perrin. „Moje děti se rozhodnou samy.“
„Mezi šlechtou to tak občas chodí,“ řekla Elain. „Bylo by to neobvyklé, ale ne neslýchané, kdyby děti jako naše byly zasnoubeny už v dětství.“
„V Dvouříčí to takhle dělat nebudeme,“ prohlásil Perrin paličatě. „Nikdy.“
Faile pokrčila rameny. „Mohli bychom je v tom povzbudit. Veličenstvo.“
Elain chvíli přemýšlela a pak přikývla. „To bude stačit. Ale ostatním rodům se nebude líbit ta záležitost s ‚nejvyšším urozeným pánem’. Budeme to muset nějak obejít…“
„Dej Dvouříčí Drakovi Znovuzrozenému,“ ozvala se Morgasa.
Elain se rozzářily oči. „Ano. To by fungovalo. Kdybych mu to území dala, aby zde měl své sídlo v Andoru…“
Faile otevřela pusu, ale Elain ji mávnutím ruky zarazila. „O tomhle se nebudeme dohadovat. Musím najít nějaký způsob, jak ostatní urozené pány a paní přesvědčit, že dělám správně, když poskytuju Dvouříčí takovou samostatnost. Pokud tu zemi propůjčím Drakovi Znovuzrozenému, udělím mu v Andoru titul a z Dvouříčí udělám jeho sídlo, pak bude dávat smysl, že s vaším domovem budu zacházet jinak.
Urozené andorské rody to přijmou, protože Rand z Dvouříčí pochází a Andor má vůči němu dluh. Necháme ho, aby z Perrinova rodu udělal své správce. Místo abych ve vlastní zemi ustoupila vzbouřencům, bude to vypadat, že Drakovi Znovuzrozenému, muži, kterého miluju, dovoluju pozvednout dobrého přítele. Také by nám to mohlo získat oporu proti tomu paktu Team a Illianu, který jste zmínili, protože ti budou odhodlaní tvrdit, že jejich pouta k Randovi jim dávají právo dobývat.“ Zamyšleně poklepávala na stěnu šálku.
„To zní rozumně,“ přikývl Perrin. „Správce Dvouříčí. Líbí se mi, jak to zní.“
„Ano, dobře,“ řekla Faile. „Takže myslím, že jsme se dohodli.“
„Daně,“ řekla Elain, jako by neslyšela. „Odvedete je do pokladny spravované Perrinem a jeho rodem s tím, že pokud se Drak někdy vrátí, může šije vyžádat. Ano. To nám dá právní důvod k vašemu zproštění. Perrin bude mít samozřejmě oprávnění na tyto fondy sáhnout, aby vylepšil Dvouříčí. Cesty, sklady s jídlem, obrana.“