Elain tiše vydechla a pak se obrátila zpět k pohřební hranici. „Nesnesitelná ženská.“ Zaváhala. „Díky, žes mě ušetřila toho, abych to musela rozhodnout já.“
„Myslela jsem, že to tak budeš cítit.“ Birgitte vlastně předpokládala, že bude trvat dlouho, než to Elain pochopí. Ale Elain za posledních pár týdnů vyspěla. „A kromě toho nemůžu být ani zdaleka nesnesitelná, protože jsi v posledních měsících odváděla skvělou práci, když jsi mě snášela.“
Elain se k ní znovu otočila. „To znělo jako loučení.“
Birgitte se usmála. Občas cítila, když se to blížilo. „To je.“
Elain vypadala zarmouceně. „Musí to být?“
„Znovu se rodím, Elain,“ zašeptala Birgitte. „Právě teď. Někde se žena připravuje porodit a já se přesunu do toho těla. Děje se to.“
„Nechci tě ztratit.“
Birgitte se zasmála. „No, možná se znovu setkáme. Zatím se raduj se mnou, Elain. Znamená to, že koloběh pokračuje. Znovu budu s ním. S Gaidalem… Budu jen o pár let mladší než on.“
Elain ji vzala za ruku a oči se jí zalily slzami. „Lásku a mír, Birgitte. Děkuju ti.”
Birgitte se usmála, zavřela oči a nechala se odnést pryč.
Jak se na zemi snášel večer, Tam hleděl přes to, co kdysi bývalo nejobávanějším místem ze všech. Šajol Ghúl. V posledních paprscích světla byly vidět rostliny, které zde vyrůstaly, rozkvétající květiny, trávu rašící kolem pohozených zbraní a na mrtvých tělech.
Je to tvůj dar pro nás, synu? uvažoval. Poslední?
Tam zapálil pochodeň od malého mihotavého plamene, který praskal v nedaleké jámě. Vydal se vpřed, kolem řad lidí, stojících ve tmě. Příliš se o Randově pohřbu nešířili. Všichni by chtěli přijít. Možná si všichni zasloužili přijít. Aes Sedai plánovály pro Egwain velkolepé rozloučení; Tam chtěl pro syna něco tichého.
Rand mohl konečně odpočívat.
Procházel kolem lidí, stojících se skloněnou hlavou. Nikdo kromě Tama neměl světlo. Ostatní čekali ve tmě, malý zástup možná dvou set lidí, obklopujících máry. Tamova pochodeň vrhala na vážné tváře mihotavé oranžové světlo.
Dokonce i když měl světlo, takto večer bylo těžké rozeznat Aiela od Aes Sedai, muže z Dvouříčí od krále Tearu. Všichni byli postavami ve tmě, vzdávajícími poctu tělu Draka Znovuzrozeného.
Tam došel k márám, vedle Toma a Moirain, kteří se s vážnými tvářemi drželi za ruce. Moirain se natáhla a jemně Tamovi stiskla paži. Tam pohlédl na mrtvé tělo a ve světle ohně se zahleděl na synovu tvář. Neutíral si slzy, které mu tekly z očí.
Vedl sis dobře. Můj chlapče… vedl sis tak dobře!
Uctivě zapálil pohřební hranici.
Min stála v přední řadě zástupu. Sledovala, jak Tam se svěšenými rameny sklání hlavu před plameny. Nakonec se vrátil k lidem z Dvouříčí. Abell Cauthon ho objal a něco svému příteli tiše šeptal.
Hlavy se ve tmě a stínech obrátily k Min, Aviendze a Elain. Něco od nich tří čekali. Nějaký výstup.
Min s oběma dalšími slavnostně předstoupily; Aviendze musely při chůzi pomáhat dvě Děvy, přestože opřená o Elain dokázala stát. Obě Děvy se zase stáhly a nechaly jejich trojici osamělou před hranicí. Elain a Min stály s ní a sledovaly, jak oheň hoří a pohlcuje Randovo mrtvé tělo.
„Tohle jsem viděla,“ řekla Min. „V den, kdy jsem se s ním setkala poprvé, jsem věděla, že to přijde. My tři, společně, tady.“
Elain přikývla. „Takže teď co?“
„Teď…“ odvětila Aviendha, „teď se ujistíme, že všichni úplně a naprosto uvěří, že je mrtvý.“
Min přikývla a vzadu v mysli cítila pulzující záchvěvy pouta. Neustále sílily.
Rand al’Thor – jen Rand al’Thor – se probudil osamělý v temném stanu. Někdo nechal vedle jeho lůžka hořet svíčku.
Zhluboka se nadechl a protáhl. Měl pocit, jako by se právě probral z dlouhého, hlubokého spánku. Neměl by být zraněný? Ztuhlý? Mít bolesti? Nic z toho necítil.
Sáhl si na bok a nenahmatal tam žádnou ránu. Žádnou ránu, Poprvé za dlouhou dobu necítil žádnou bolest. Téměř nevěděl, co si o tom má myslet.
Pak se podíval dolů a viděl, že ruka, která mu ohmatává bok, je jeho vlastní levačka. Zasmál se a zvedl ji před sebe. Zrcadlo, pomyslel si. Potřebuju zrcadlo.
Ve vedlejší části stanu jedno našel. Stan byl patrně zcela opuštěný. Zvedl svíčku a pohlédl do malého zrcadla. Hleděla na něj Moridinova tvář.
Rand se dotkl své tváře a ohmatal ji. V pravém oku mu visela jediná saa, černá, ve tvaru dračího Špičáku. Nehýbala se.
Rand vklouzl zpátky do části stanu, kde se předtím probudil. Na úhledné hromádce nejrůznějšího oblečení tam ležel Lamanův meč. Alivia zjevně nevěděla, co si bude chtít obléct. Ty věci tady pochopitelně nechala ona, společně s váčkem mincí z různých zemí. Oblečení nebo peníze ji nikdy moc nezajímaly, ale věděla, že bude obojí potřebovat.
Pomůže ti umřít. Rand zavrtěl hlavou, oblékl se, vzal si peníze a meč a vyklouzl ze stanu. Někdo nedaleko nechal uvázaného dobrého koně, grošovaného valacha. To mu prospěje. Z Draka Znovuzrozeného ke zloději koní. Pro sebe se zasmál. Bude to muset jít bez sedla.
Zaváhal. Nedaleko ve tmě zpívali lidé. Toto byl Šajol Ghúl, ale ne takový, jak si ho pamatoval. Rozkvétající Šajol Ghúl plný života.
Píseň, kterou zpívali, byla hraničářská pohřební píseň. Rand provedl koně nocí, aby se dostal trochu blíž. Vykoukl mezi stany směrem k místu, kde kolem pohřební hranice stály tři ženy.
Moridin, uvědomil si. Pohřbívají ho sevšemipoctamijako Draka Znovuzrozeného.
Rand couvl zpátky a nasedl na grošáka. Když to dělal, všiml si postavy, která nestála u ohně. Osamělá postava, která se dívala směrem k němu, zatímco všechny ostatní oči byly odvrácené.
Kadsuane. Pátravě ho přejela pohledem od hlavy k patě a v očích se jí odrážela záře ohně z Randovy pohřební hranice. Rand kývl, chvilku počkal a pak otočil koně, pobídl ho a zamířil pryč.
Kadsuane sledovala, jak odjíždí.
Zvláštní, pomyslela si. Ty oči její podezření potvrdily. To byla informace, která se jí mohla hodit. Není tedy nutné dál sledovat ten falešný pohřeb.
Vydala se pryč ležením a nakráčela přímo do pasti.
„Saerin,“ řekla, když ji ženy obklopily. „Yukiri, Lyrelle, Rubinde. Co to má znamenať?”
„Potřebovaly bychom vedení,“ řekla Rubinde.
„Vedení?“ odfrkla si Kadsuane. „O to požádejte novou amyrlin, až najdete nějakou ubožačku, kterou do toho postavení zvolíte.“
Ostatní ženy s ní dál držely krok.
V tu chvíli to Kadsuane došlo a zarazila se na místě.
„Krev a popel, ne!“ prohlásila a prudce se k nim otočila. „Ne, ne, ne.“
Ženy se usmály téměř dravčími úsměvy.
„Vždy jsi s Drakem Znovuzrozeným tak moudře rozmlouvala o odpovědnosti,” řekla Yukiri.
„Mluvíš o tom, jak ženy v tomto věku potřebují lepší výcvik,“ dodala Saerin.
„Je to nový věk,“ řekla Lyrelle. „Před námi leží mnohé výzvy… a budeme potřebovat silnou amyrlin, aby nás vedla.“
Kadsuane se zaúpěním zavřela oči.
Když nechal Kadsuane za zády, Rand vydechl úlevou. Nevyvolala poplach, přestože když od ní odjížděl, dál si jej prohlížela. Ohlédl se přes rameno a uviděl, jak odchází ve společnosti několika dalších Aes Sedai.