Potřásla hlavou. Najdi Nyneivu a Elain. Možná nemá loď, ale nedovolí si klesnout do hlubin a utopit se. Vybrala si směr a vyrazila. Bayle se trochu krčil a podezřívavě se snažil sledovat všechno kolem najednou. Párkrát na ni také se sevřenými rty pohlédl. Teď už věděla, co to znamená.
„Co se děje?“ zeptala se.
„Leilwin, co tady děláme?“
„Říkala jsem ti to. Musíme najít…“
„Ano, ale proč? Co myslíš, že udělají? Jsou to Aes Sedai.“
„Předtím mi prokazovaly úctu.“
„A tak si myslíš, že nás přijmou?“
„Možná.“ Změřila si ho. „Tak to řekni, Bayle. Něco ti vrtá hlavou.“
Vzdychl. „Proč potřebujeme, aby nás někdo přijal, Leilwin? Mohli bychom si někde v Arad Domanu najít loď. Kde nebudou žádné Aes Sedai ani Seančani.“
„Nebudu provozovat takový druh lodi, kterému dáváš přednost.“
Zpříma se na ni podíval. „Neumím vést poctívej obchod, Leilwin. Nebylo by to…“
Zvednutou rukou ho umlčela a pak mu ji položila na rameno. Zastavili se na cestičce. „Já vím, lásko. Já vím. Jenom těmi slovy odvádím pozornost a snažím se nás dostat do proudu, který nikam nevede.“
„Proč?“
To jediné slovo ji bodalo jako tříska pod nehtem. Proč? Proč přišla až sem, cestovala s Matrimem Cauthonem, dostala se nebezpečně blízko Dcery Devíti měsíců? „Moji lidé mají o světě naprosto špatnou představu, Bayle. Tím, jak žijí, vytvářejí nespravedlnost.“
„Zavrhli tě, Leilwin,“ řekl tiše. „Už nejsi jedna z nich.“
„Vždycky budu jedna z nich. Moje jméno bylo vymazáno, ale moje krev ne.“
„Omlouvám se za urážku.“
Úsečně přikývla. „Pořád jsem věrná císařovně, kéž žije věčně. Ale damane… ty jsou samotným základem její vlády. Představují prostředek, kterým vytváří řád, kterým drží říši pohromadě. A damane jsou lež.“
Sul’dam mohly usměrňovat. Nadání se dalo naučit. Ještě nyní, měsíce poté, co objevila pravdu, její mysl nedokázala domyslet veškeré důsledky. Někomu jinému by možná šlo o politickou výhodu; někdo jiný by se možná vrátil do Seančanu a využil to k získání moci. Leilwin si téměř přála, aby to bývala udělala. Téměř.
Ale prosby sul‘dam… to, že poznávala tyto Aes Sedai, které vůbec nebyly takové, jak ji učili…
Něco se muselo udělat. A přesto, když to udělá, neriskuje zhroucení celé říše? Musí svůj postup velice, velice pečlivě naplánovat, jako poslední kola hry šal.
Dvojice ve tmě dál následovala řadu sloužících; ta či ona Aes Sedai si často posílaly sloužící pro něco, co nechaly v Bílé věži, takže cestovat tam a zpátky bylo běžné – což bylo pro Leilwin dobře. Vešli dovnitř tábora Aes Sedai, aniž by je někdo zastavil.
Překvapovalo ji, jak je to snadné, dokud si nevšimla kolem cestičky několika mužů. Bylo snadné je přehlédnout; něco na nich splývalo s okolím, obzvlášť ve tmě. Uvědomila si jejich přítomnost teprve poté, co se jeden pohnul, oddělil se od ostatních a zařadil se kousek za ni a Bayleho.
Během pár vteřin bylo jasné, že si jich dvou všiml. Možná to bylo tím, jak šli, tím, jak se chovali. Dali si pozor, aby se oblékli prostě, ačkoli podle Bayleho vousů šlo poznat, že jde o Illiánce.
Leilwin se zastavila – položila ruku Baylemu na paži – a obrátila se, aby čelila muži, který je následoval. Podle popisů soudila, že jde o strážce.
Strážce došel až k nim. Stále byli blízko obvodu tábora a stany stály v kruzích. Znepokojeně si všimla, že některé ze stanů září světlem příliš rovnoměrným na to, aby pocházelo ze svící či luceren.
„Hola,“ řekl Bayle a přátelsky zvedl ke strážci ruku. „Hledáme Aes Sedai jménem Nyneiva al’Meara. Pokud tady není, snad tu, co se jmenuje Elain Trakandovna?“
„Ani jedna netáboří tady,“ odpověděl strážce. Muž s dlouhými pažemi se pohyboval elegantně. Jeho tvář, lemovaná dlouhými tmavými vlasy vypadala… nedokončená. Vytesaná z kamene sochařem, který v půlce cesty ztratil o dílo zájem.
„Aha,“ řekl Bayle. „Tak to jsme se asi spletli. Mohl bys nám ukázat, kde táboří? Víš, jde o docela naléhavou záležitost.“ Mluvil hladce a plynule. Když to bylo nezbytné, dokázal být Bayle poměrně okouzlující. Mnohem víc než Leilwin.
„Přijde na to,“ řekl strážce. „Tvoje společnice chce taky najít ty Aes Sedai?“
„Ona…“ začal Bayle, ale strážce zvedl ruku.
„Poslechnu si to od ní,“ řekl s pohledem upřeným na Leilwin.
„Ano, to si přeju,“ řekla Leilwin. „Moje stará babička! Ty ženy slíbily, že nám zaplatí, a já ty peníze chci. Aes Sedai nelžou. To ví každý. Jestli nás za nima nezavedeš, najdu si někoho, kdo to udělá.“
Strážce zaváhal a nad tou záplavou slov trochu překvapeně pootevřel oči. Pak naštěstí přikývl. „Tudy.“ Vedl je pryč od středu ležení, ale už se netvářil podezíravě.
Leilwin neslyšně vydechla a zařadila se za strážce vedle Bayleho. Bayle na ni pyšně pohlédl a zubil se tak, že kdyby se strážce ohlédl, jistě by je oba prozradil. Ani ona se nedokázala ubránit malému úsměvu.
llliánský přízvuk pro ni nebyl přirozený, ale oba se shodli, že jazyk Seančanu je nebezpečný, zvlášť když cestují mezi Aes Sedai. Bayle tvrdil, že žádný skutečný Illiánec by ji nepovažoval za jednu z nich, ale zjevně byla dost dobrá na to, aby ošálila cizince.
Když se vzdálili od tábora Aes Sedai do tmy, ulevilo se jí. Mít dvě přítelkyně – byly to přítelkyně, navzdory tomu, jaké spolu měly problémy – které jsou Aes Sedai, neznamenalo, že chce být uvnitř tábora, který je jich plný. Strážce je vedl na otevřené prostranství poblíž středu Merrilorského pole. Tady se rozkládal velmi rozlehlý tábor s velkým množstvím malých stanů.
„Aielové,“ zašeptal jí Bayle. „Jsou jich tady desetitisíce.“
Zajímavé. O Aielech se vyprávěly hrůzostrašné příběhy, legendy, které nemohly být všechny pravdivé. Přesto, ty historky – třebaže přehnané – naznačovaly, že to jsou nejlepší válečníci na této straně oceánu. Za jiných okolností by si ráda s několika z nich zašermovala. Položila ruku na stranu rance; svůj obušek zastrčila do dlouhé kapsy na boku, aby na něj snadno dosáhla.
Rozhodně to byl vysoký národ, tihle Aielové. Minuli několik, kteří zdánlivě uvolněně polehávali kolem ohňů. Jejich oči je však sledovaly pronikavěji než předtím ty strážcovy. Nebezpeční lidé, připravení zabíjet, zatímco odpočívají u ohňů. Nedokázala rozeznat prapory, které na pozadí noční oblohy vlály nad tímto ležením.
„Který král nebo královna vládne tomuhle ležení, strážce?“ zavolala.
Muž se k ní obrátil, tvář ukrytou v nočních stínech. „Tvůj král, Illiánko.“
Po jejím boku Bayle ztuhl.
Můj…
Drak Znovuzrozený. Byla pyšná, že při chůzi neklopýtla, ale bylo to těsně. Muž, který může usměrňovat. To bylo horší, mnohem horší než Aes Sedai.
Strážce je dovedl ke stanu poblíž středu tábora. „Máte štěstí; svítí.“ U vchodu do stanu nestály žádné stráže, takže zavolal dovnitř a dostal svolení vejít. Jednou rukou odtáhl chlopeň a kývl na ně, ale druhou měl na meči a zaujímal bojovný postoj.