Kdo dobře zná Puškinovy rukopisy, ten musí potvrdit, že básník vždy přísně dodržoval chronologii a pokud se mu Pompeius a Flavius objevili v jednom tématu, svázaném s Egyptem, znamená to, že pro to byly vážné důvody. Řešení, podle našeho názoru, je v tom, že v reálné historii tyto dvě osobnosti spojuje nejedna okolnost. Oba ozbrojenou silou připojovali starověkou Judeu k Římskému imperiu a oba, brutálně potlačivše povstání v Jeruzalémě, přispěli k rozptýlení židů po světě. Pompeius však konal v 70-tých letech před naším letopočtem, a Flavius v 70-tých letech našeho letopočtu. V tomto období, trvající téměř jeden a půl století, se v masovém vědomí mnohonárodnostní Římské říše udály vážné světonázorové přeměny, které budou definovat charakter rozvoje celé západní civilizace v nastávajících dvou tisících letech. Hlavně v tomto těžkém období, téměř sektářský monoteismus, objevivší se neznámo odkud v polytheistickém světě židů, se díky jednomu proroku Východu stal majetkem civilizací starověkého světa. Jak se to mohlo stát? Jaký je mechanismus vzniku náboženských systémů? Je historie řetězem nahodilých událostí nebo existuje nějaká, člověkem dosud nedoceněná, zákonitost utváření globálního historického procesu?
Všechny tyto otázky nemohly neznepokojovat „nejchytřejšího muže Ruska“ a v té či oné formě je možné najít odpovědi v jeho dílech. Byla-li by touha hledat. Ale za tímto účelem je třeba se zbavit vnuceného oficiálního puškinovského pohledu na Puškina jako na člověka lehkomyslného a bezstarostného, neschopného opustit při pohledu na historii hranice představivosti své doby. Možná, protože předpokládal takový přístup ke svým pracem, básník (spíše nevědomě) vybudoval zvláštní systém ochrany jejich obsahové stránky, jejíž zpřístupnění určuje míra chápání čtenáře. Tak se stalo, že všichni čtou, ale i přečíst nemohou. Kdo žije obyčejně, ten vždy najde navenek obyčejný příběh, ale nepronikne do smyslové podstaty díla. Kdo hledá vyšší poznání, kdo se snaží proniknout za závoj obyčejného pohledu, musí na začátku vyhledat klíče ke každému dílu. Jeden z nich sám básník nazval klíčem „kastalským“
V nejobecnější podobě „klíče“ k obsahové stránce druhé smyslové roviny „Měděného jezdce“ vypadají následovně (viz tabulka níže).
Seznámivše se s zde předloženými „klíči“ k jinotaji „Měděného jezdce“, jakýkoliv čtenář, schopný bez podjatosti přistoupit k nevědomým zákazům ve svém vnitřním světě s ohledem na posouzení uvedené tematiky, se může v míře svého chápání obecného chodu věcí a sám pokusit odhalit jak druhou, tak i třetí smyslovou rovinu poémy. Je možné nabídnout i jinou tematiku a jí odpovídající klíče k jinotaji. Ale v jakékoliv variantě rozšifrování druhé smyslové roviny se musí dodržet základní kritérium: celostnost celého smyslu odkrývajícího se obsahu jinotaje.
Slovo-termín-kód-míra
On, Bůh, Držitel půlsvěta, hrozný car, měděný jezdec, idol na bronzovém koni.
První smyslová rovina
Car Petr I., jehož památník stojí na Senátním náměstí, ožil v představách šíleného Jevgenije.
Druhá smyslová rovina
Idea Boha – vnější, rituální stránka mnohých věrouk, využívaných hierarchy biblické civilizace.
Třetí smyslová rovina
Bůh, nadpozemská (nadvesmírná) realita, hierarchicky nejvyšší všeobjímající řízení.
Slovo-termín-kód-míra
Řeka Něva; pleskajíc bouřlivou vlnou, až na kraj své ohrady pevné, Něva se zmítala jak nemocná, ve svém korytě neklidném.
První smyslová rovina
Řeka Něva, na které stojí druhé, nyní bez oficiálního statusu, hlavní město civilizace Ruska.
Druhá smyslová rovina
Dav – množina lidí, žijící podle tradic a soudící podle autorit vůdců nebo autorit tradic.
Třetí smyslová rovina
«Řeka času» - globální historický proces, ve se s určitou pravidelností (podobně vlnám) objevují a mizejí pokolení lidí.
Slovo-termín-kód-míra
Povodeň, Boží hněv, Boží živel.
První smyslová rovina
Řeka Něva v období záplav – přírodní živel.
Druhá smyslová rovina
Sociální kataklyzmata: světové, občanské války, revoluce.
Třetí smyslová rovina
Perioda směny logiky sociálního chování v globálním historickém procesu.
Slovo-termín-kód-míra
Paraša, národ.
První smyslová rovina
Dcera vdovy, nevěsta místního petrohradského úředníka (hodnostáře) jménem Paraša.
Druhá smyslová rovina
Všechny národy mnohonacionální a mnohokonfesionální civilizace Ruska.
Třetí smyslová rovina
Ideál, sen periferie nejstarší a nejbohatší mafie.
Slovo-termín-kód-míra
Jevgenij, blázen ubohý, ani zvíře ani člověk, ani to, ani ono, ani obyvatel světa, ani přízrak mrtvý.
První smyslová rovina
Nižší petrohradský úředník.
Druhá smyslová rovina
Liberální, zednářská inteligence, přesvědčená o své „elitární“ převaze nad davem.
Třetí smyslová rovina
Židovstvo, uměle vytvořená nejstarší mafie na světě, vytvořená během 42 letého sinajského „pochodu“.
Slovo-termín-kód-míra
Strážní lvové.
První smyslová rovina
Sousoší svou mramorových lvů.
Druhá smyslová rovina
Senát a Synod; Nejvyšší rada SSSR a UV KSSS; současné sdělovací prostředky a vláda, osedlané židovskými klany.
Třetí smyslová rovina
Levité, deformující pro vlastní zištné cíle skutečný smysl Vnuknutí Shora (Mojžíše, Ježíše, ...).
Slovo-termín-kód-míra
Vdova, do purpuru oděná vdova.
První smyslová rovina
Matka Paraši, nevěsty chudého úředníka.
Druhá smyslová rovina
Monarchie – dorevoluční forma státního řízení civilizace Ruska.
Třetí smyslová rovina
Libovolná forma konceptuálně nesamostatného státního řízení.
Slovo-termín-kód-míra
Bárka, člun, loďka.
První smyslová rovina
Prostředky vodního transportu.
Druhá smyslová rovina
Formy řízení: bezstrukturní, strukturní.
Třetí smyslová rovina
Hierarchie moci: konceptuální, ideologická, zákonodárná.
Slovo-termín-kód-míra
Vetchý domek, vetchý oděv, obnošený klobouk.
První smyslová rovina
Obecná charakteristika oděvu Jevgenije a místa prožívání jeho nevěsty.
Druhá smyslová rovina
Šaškovské(klaunovské) krytí satiriků-židů, kteří v souladu s Talmudem shazují velké do malého, a malé představují jaké velké.
Třetí smyslová rovina
Starý zákon (v ruštině dosl. „Vetchý zákon“, pozn.) — základ judaizmu.
Slovo-termín-kód-míra
Zkušený hřebec, bezstarostný převozník.
První smyslová rovina
8
V marxistické epoše jsme i zvykli vyzdvihovat vědomé, ale nevědomé jsme ztotožnili s něčím bezmyšlenovitě/tupě automatickým. Ve skutečnosti nevědomí člověka, jako systém zpracování informace, přicházející z jeho vnějšího a vnitřního světa, je mnohem výkonnější než vědomí (jak v objemu, tak i rychlostí jejího zpracování ). A problém člověka není ani tak v tom, co se mu děje vědomě, ale co nevědomě; problém je, aby vědomé a nevědomé spolu nebyli v konfliktu, ale vzájemně se doplňovali, pomáhajíce mu řešit problémy, které před ním vyvstávají v různých životních situacích. Ale hlavně, tato část otázky byla v marxistické ideologii obcházena mlčením.
9
Kastalský klíč vlnou inspirace
Ve stepi světské uhasí žízeň vyhnanců.
A.S. Puškin, „Tři klíče“, r. 1827