John Calhoun vytvořil podle výsledků experimentu teorii dvou smrtí. „první smrt“ je smrtí ducha. Když novorození jedinci nenacházeli místo v sociální hierarchii „myšího ráje“, vznikl nedostatek sociálních rolí v ideálních podmínkách s neograničenými zdroji, vznikla otevřená konfrontace dospělých a mladých myší, zvýšila se úroveň nemotivované agrese. Rostoucí hustota populace, zvýšení úrovně fyzického kontaktu, to vše podle mínění Calhouna vedlo k objevení se jedinců, schopných jen základnímu chování. V podmínkách ideálního světa, bezpečí, při hojnosti vody a potravy, absenci dravců, většina jedinců jen jedli, pili, spali, starali se o sebe. Myš je prostý živočich, nejsložitější chování pro ni je proces starání se o samici, rozmnožování a starání se o potomstvo, obrana území a mláďat, účast v hierarchických sociálních skupinách. Od všeho výše uvedeného se psychicky zlomené myši odkázaly. Calhoun nazývá podobné odmítnutí složitých programů chování „první smrtí“ neboli „smrtí ducha“. Po nastoupení první smrti je fyzická smrt („druhá smrt“ v terminologii Calhouna) nevyhnutelná a je jen otázkou času. V důsledku „první smrti“ značné části kolonie je populace celé kolonie odsouzena k vymření dokonce v podmínkách „ráje“.
Jednou se Calhouna zeptali na příčiny objevení se skupiny „krasavců“. Calhoun provedl přímou analogii s člověkem, vysvětlujíc, že klíčový rys člověka, jeho přirozený osud je žít v podmínkách tlaku, napětí a stresu. Myši, které odmítly bojovat, vybraly si nesnesitelnou lehkost bytí, se proměnily v autistické „krasavce“, schopné jen těch nejprimitivnějších činností, jezení a spaní. Od všeho složitého a vyžadujícího napětí se „krasavci“ odkazovali a v principu se stali neschopnými takového složitějšího chování. Calhoun dělal paralely s mnoha současnými mladými muži, schopných jen rutinných každodenních činností pro podporu fyziologického života, ale už s zemřelým duchem. Což se projevuje ve ztrátě kreativity, schopnosti překonávat překážky a hlavně, nacházet se pod tlakem. Odmítnutí přijetí různých výzev, útěk před napětím, před životem plným boje a překonávání – to je „první smrt“ podle terminologie Johna Calhouna neboli smrt ducha, za kterou nevyhnutelně přichází druhá smrt, smrt těla.
Možná se ptáte, proč se experiment nazýval „Vesmír-25“? Byl to 25. pokus vědce vytvořit ráj pro myši, a všechny předcházející skončili stejně, smrtí všech zkoumaných myší...“
Toto je jeden z experimentů, na jejichž základě se dělá závěr: „Ráj na zemi je nemožný.“
Historická realita je taková, že Západ už se dávno vydal cestou vybudování „ráje“ takového druhu – společnosti přebytku, se všemi z toho faktu pramenícími důsledky, vytékajících z biologických a noosférických zákonitostí.
Ale protože lidstvo není stejnorodé, to „zaostalé“ národy, vidíc nejen vědecko-technickou převahu Západu, ale i jeho rostoucí biologické problémy, vytvářené jím samým, odmítají kopírování Západního způsobu života: pokud ne solidárně, pak v osobě představitelů svých nejvíce politicky aktivních subkultur. Avšak to nepřijetí Západu a jeho způsobu „života“ se nejagresivněji projevuje v usilování o zničení Západu a vnucení celému světu způsob „života“ reliktových kultur, které se ve svém vývoji zastavily před několika staletími.
Nejvýrazněji se ta pozice projevila v globálně-politických ambicích pseudomuslimského radikalizmu, jehož nositelé a aktivisté se izolovali od života i Boha obřadností islámu a šariátem. V důsledku toho oni hodnotí jako normu života, nařízenou Bohem a v důsledku toho závaznou pro všechny lidi, kulturní nerozvinutost a rituální disciplínu, a omezení vzdělání na znalost Koránu a Šariátu. A kvůli údajné závaznosti této normy jsou přesvědčeni, že může být vnucena všem ostatním hrubou vojenskou silou, tím spíše, že hedónizmem zotročení představitelé „pokrokového“ Západu nejsou schopni vykázat jakkoliv efektivní odpor v podmínkách přímé bojové srážky s protivníkem, a dávají přednost vedení „tlačítkové války“ (války na dálku).
A v daném případě není řeč o defektech způsobu života Západu, ale o tmářství, které se údajně jeví léčebnou alternativou západnímu sebevražednému způsobu „života“ civilizace.
Ale to tmářství je prezentováno jako norma údajně nařízená Bohem, navzdory tomu, že sám Mohamed byl především Osvícenec-učitel, a zavedení muslimské kultury bylo doprovázeno rozkvětem vědy a řemesel, které pomohly mnohým společnostem dávnověku oprostit se od života na principech sociálního darwinizmu, který pseudomuslimští radikálové nyní vnucují svým soukmenovcům a v jiných kulturách verbované periferii pod záminkou údajně pravého, nezkaženého islámu.
Takto je lidstvu nabízena volba mezi dvěma variantami sebevraždy nynější globální civilizace:
• sebevražda ve spotřebitelském „ráji“;
• sebevražda ve světové válce za vybudování „světového chalifátu“
Jedna i druhá volba je falešná.
V těchto podmínkách je mise Ruska nabídnout alternativu jedné i druhé variantě sebevraždy, tj. vyloučit možnost smrti v sebevražedném spotřebitelském „ráji“ a vyloučit zbytečné strádání společnosti, vláčící svou existenci pod nadvládou sociál-darwinizmu.
Výsledky výše popsaných systematických experimentů s myšmi je hloupé vyvracet. Ale přenášet je přímo na společnost je ještě hloupější,pokud v získaných výsledcích vidět nevyhnutelnou budoucnost společností, zvyšujících úroveň záštity jedince prostřednictvím rozvoje technosféry a zesložiťování sociální organizace.
Pro správnou interpretaci údajů, získaných v těch experimentech, je nutné znát a chápat dvě věci:
• Obecně biologické a specificky druhové biologické zákonitosti, které se v těch experimentech projevily.
• Podstatu odlišnosti lidstva od fauny, která dovoluje lidstvu dostat se z pod nadvlády zákonitostí fauny na novou úroveň života.
Jedna z důležitých biologických zákonitostí spočívá v tom, že:
1) porodnost u všech biologických druhů v jejich přirozeném prostředí převyšuje kapacitu ekologické niky, kterou může zaujímat každý z nich v odpovídajících přírodně-geografických podmínkách, 2) jako důsledek, jedinci přebyteční ve vztahu ke kapacitě ekologické niky podléhají nepodmínečnému zničení nebo vyhnání za hranice areálu života odpovídající populace.
Ve vyhnání a zahynutí zbytečných ve vztahu ke kapacitě ekologické niky jedinců spočívá vnější viditelná podstata procesu, který v biologii získal pojmenování „přirozený výběr“.
Vnitrodruhová podstata přirozeného výběru spočívá v tom, že z řad mladých umírají a jsou vyháněni za hranice areálů přebývání populace nejslabší jedinci, a z řad dospělých – jedinci, kteří vyčerpali své životní možnosti, neschopní rozmnožovat se a efektivně realizovat jiné funkce ve způsobu života populace určitého druhu. Ve výsledku nadměrná porodnost a přirozený výběr zabezpečují eliminaci defektních jedinců a jedinců, v něčem neodpovídajícím podmínkám života populace, což zabezpečuje podporu zdraví jedinců populace v následnosti generací.